ROYAL OAK
- Bateriová pancéřová fregata s dřevěnou konstrukcí. -
Počátkem šedesátých let pokračovaly závody v námořním zbrojení dvou největších maritimních velmocí, ale jak uvedly londýnské „The Times“, byly to závody „jako by si jeden druhého nechtěl rozzlobit tím, že ho předhoní“. Přitom francouzský císaře Napoleon III. argumentoval především tím, že síla válečného námořnictva jeho státu musí odpovídat jeho účelnosti, tj. jeho strategickému významu vázanému na politické cíle státu, zejména v poměru vůči úlohám francouzské armády na evropském území i v koloniích; připomínám, že Francie tehdy měla zájem zejména o Mexiko, severoafrická území a držela se na Madagaskaru, v Kočinčině, na několika ostrovech v Oceánii… a nejevilo se tedy, že by bylo pro stát potřebné být první námořní velmocí – druhé místo Francii stačilo, přičemž pancéřovou flotilu si pořizovala hlavně k ochraně svých přístavů na západním pobřeží, v Lamanšském průlivu a k výbojům přes Středozemní moře. Naopak Velká Británie se svými velmi početnými koloniálními državami po celém světě a jako stát mimořádně závislý na dovozu komodit ze zahraničí, najmě z kolonií, obrovské válečné loďstvo životně potřebovala. Přesto tehdejší ministerský předseda lord H. Palmerston více či méně přímo poukazoval, že i finanční výdaje na protežované Královské námořnictvo mají své limity, dané výkonností britského hospodářství, a že ohledně budování pancéřového loďstva jsou tu i limity technologické a materiální; souhlasil s vytvářením velké námořní převahy („Two Power programme“) nad námořními silami největšího nepřítele případně v jeho koalici s některou další mocností, avšak převahy úměrné námořní síle a námořním (zámořským) strategickým záměrům protivníka. Jinak řečeno, závody ano, ale ve smyslu „nenechme se uštvat“, a tedy se jevilo, že vláda a především Palmerston programu výstavby pancéřového loďstva sice přeje, ale v míře menší, než jakou si zasluhovaly priority a ambice Královského námořnictva na světových mořích a oceánech.
Když však 7. února 1861 ve funkci vrchního inspektora Královského námořnictva, majícího v kompetenci i výstavbu loďstva, vystřídal B. Wake-Walkera kontraadmirál S. Robinson, tento navrhl kompromisní řešení - Královské námořnictvo, které nové takticky i strategicky významné flotily sestavené z pancéřníků nutně potřebuje, bude dostávat vedle železných obrněnců i pancéřníky s konstrukcemi pořízenými ze starých zásob dřeva, tj. už nakoupených a zaplacených, a rozestavěné dvou- a třípalubové dřevěné řadové lodě projdou konverzí na pancéřníky, tj. jejich strupy se sníží a opancéřují. Vrchní inspektor, věda, na kterou strunu položit prsty a přitlačit, poukazoval, že francouzský program výstavby řadových obrněnců trvá a že pokud Královské námořnictvo v tomto nástup potenciálního nepřítele alespoň takto nezachytí, může se Velká Británie dostat do závažných potíží. Měl pravdu, protože podle programu z . 1860 Paříž kalkulovala do deseti let stavbu 30 oceánských pancéřových lodí (z toho vždy dvě třetiny měly být v aktivní službě) a 11 plovoucích pancéřových baterií (což byl ohledně oceánských pancéřových lodí plán nerealizovatelný)… Už 8. května 1861 Robinson předložil propočty, které dokazovaly, že i dřevěné konstrukce rozestavěných řadových lodí dokáží unést 114mm pancíře (ostatně Francouzi měli na svých prvních obrněncích pancíře tloušťky 110-120 mm, s výjimkou „železného“ COURONNE, který je měl max. 100milimetrové) a doporučil, aby se uskutečnění záměru s konverzemi testovalo na rozestavěném paroplachetním korábu ROYAL OAK. 23. května t. r. Výbor Admirality tento návrh přijal, navíc tehdy už Admiralita původní plán stavby čtyř oceánských pancéřníků navýšila na patnáct a zastavila projekty a stavby všech kapitálních válečných lodí, které měly být dokončeny jako nepancéřované, tudíž nové kapitální jednotky Královského námořnictva měly být už jen železné. O to snadněji se Robinsonovi podařilo prosadit konverzi čtyř dalších započatých dřevěných řadových lodí: PRINCE CONSORT, CALEDONIA, OCEAN a ROYAL ALFRED (schváleno 27. května 1861), k nimž pak přibyly ještě menší (dvoupalubníky) REPULSE a ZEALOUS a ve výhledu byla stavba dvou až tří zcela nových dřevěných lodí, už od projektu však připravovaných jako pancéřníky. Přitom však neustala ani stavba pancéřníků s železnými konstrukcemi, neboť ještě toho léta objednala Admiralita stavbu menších lodí HECTOR a VALIANT jako zdokonalených verzí typu DEFENCE, dále stavbu velkého pancéřníku ACHILLES jako zdokonalené verze typu WARRIOR a 31. srpna 1861 byl podepsán kontrakt na stavbu tří obrovských pancéřových fregat (výtlak okolo 10 700 lt) AGINCOURT, MINOTAUR a NORTHUMBERLAND. I o těchto lodích se lze na našich stránkách dočíst.
ROYAL OAK byl původně - stejně jako PRINCE CONSORT, CALEDONIA, OCEAN a ROYAL ALFRED (viz „Typ PRINCE CONSORT“) - realizován od r. 1860 jako 91dělová paroplachetní šroubová řadová loď (válečná loď II. třídy) typu BULWARK (devět jednotek), a to v Královské loděnici v Chathamu. (Některé prameny řadí první čtyři lodě do stejné skupiny, což je nesprávné, neboť ač se měly původně konvertovat podle stejného projektu, mnohé na nich pak byly průběžně modifikovány a tak jak se lodě za rychlého vývoje konstrukčního systému, pancéřových materiálů a soustav, lodního dělostřelectva… dotvářely a dokončovaly, vznikaly s odlišnostmi až značnými).
Po úpravě projektu v rozlehlých pracovnách hlavní konstrukční kanceláře Královského námořnictva, vedených výtečným I. Wattem, bylo třeba loď na slipu prodloužit o 6,4 m (přibylo tak pět nových žeber plus speciální nové vyztužení) a přestavět nadhladinovou část trupu – byla snížena o asi 6 m, tj. na 1,85 m nad vodní čáru, a boky vypracovány znovu, boční konstrukci upravili k položení pancířů, příď byla z kliprové učiněna rovnou, záď přetvarována ze zrcadla na okrouhlou; poté byly při bočním pohledu konce trupu tvarově takřka stejné a nebýt čelenu, stěží by se při skasaných plachtách poznalo, kde je příď a kde záď lodi, tudíž se lodi ROYAL OAK a lodím typové skupiny PRINCE CONSORT dostalo mezi plavci malounko pejorativního označení dvojkoncáky („double-enders“). Také původní paluba zmizela a byla nahrazena železnou, tloušťky 13 mm, na 102 mm silném dubovém podloží, takže lze hovoři o další novince v lodním konstruktérství - palubě pancéřové, byť v tomto případě (ROYAL OAK) měla minimální ochranné účinky.
Pancéřování bylo značně hmotné, neboť kvůli naprosto nedodatečné odolnosti dřevěné konstrukce a obšívky vůči účinkům výbušných střel bylo třeba opancéřovat celou plochu trupu od přídě k zádi a od vrchní paliuby po outory (takže nebylo třeba vkládat traverznice), což se dělo i v případě dalších obrněnců Royal Navy s dřevěnými skelety a plaňkovými obšívkami. Možno dodat, že když Robinson navrhoval toto celoplošné pancéřování ROYAL OAK a lodí typu PRINCE CONSORT, setkal se s prudkým odmítáním ze strany oponentů, kteří tvrdili, že lodě budou pancíři přetíženy a že kvůli nim ztratí příčnou stabilitu; to se však nepotvrdilo… Boční pancíře se tedy navěsily po celé délce trupu, a to ve dvou pásech – spodní chránil trup na vodní čáře, vrchní chránil baterii; avšak zatímco ve středolodí byla tloušťka obou pásů plná (114 mm), na koncích byly pásy slabší (viz DATA); i tak ovšem bylo dosaženo aspoň částečné ochrany kormidlového sytému v zádi lodi. V obou případech železné plotny opět spočívaly na velmi silném dubovém podloží. Celková hmotnost pancířů činila 935 t. Jinou ochranu loď neměla, ba dřevěná konstrukce neumožnila instalovat ani protizátopové přepážky, ani dvojité dno.
V oblasti trupu pod teleskopickým komínem bylo šest kotlů ve třech párech rozmístěných za sebou, následovala strojovna, zbytek spodní části trupu vyplňovaly magacíny a uhelné bunkry. Stroj dodaný firmou J. Maudslay and Sons byl 1V horizontální (vnitřní průměr válce 208,2 cm, zdvih 121,9 cm, max. 60 ot./min.), pohánějící jedinou lodní vrtuli, 2lopatkovou, o průměru 6,4 m – odpojitelnou, v rámu, jímž se dala vyzvednout z vody před započetím plavby pouze pod plachtami (ve službě však se možnosti zvednout lodní vrtuli nevyužívalo a otvory záďové šachty pro vrtuli, mezi vrchní a hlavní palubou, byly trvale uzavřeny); loď měla i plné plachtoví (tři stěžně a čelen) se zdvojenými košovkami.
Po přeprojektování na pancéřník mělo výzbroj lodi tvořit dvaatřicet 68liberních hladkých předovek, ale před dokončením lodi byla výzbroj upravena, přičemž větší část dělostřelectva byla na hlavní (dělové) palubě, tři děla na vrchní palubě (viz DATA) – na baku stála dvě jako stíhací, na zádi bylo jedno jako ústupové.
________________________________________________________________
DATA:
ROYAL OAK
Výtlak 6366 lt (norm.), rozměry: 83,21 (m.s.) x 17,71 x 7,31 m (štíhlost 1 : 4,7).
Pohon a výkony: ležatý 1V stroj - 3000 iHP, 6 skříňových kotlů (550 t uhlí), lodní vrtule o dvou lopatkách měla průměr 488 cm, plné oplachtění mělo plochu 2300 m2, rychlost (při předávacích zkouškách) 12,5 uzle, pod plachtami (později) 13,5 uzle, při sdruženém pohonu 15,5? uzle, operační dosah činil 500 mil / 2 uzly.
Pancéřování (bylo po celé délce lodi): pás baterie měl ve středolodí tloušťku 114 mm, na koncích 89 mm, hlavní pás v oblasti vodní čáry mel ve středolodí tloušťku 114 mm, na koncích 76 mm (jinde: ve středolodí 102 mm, koncích 64 mm) / dřevěný podklad byl tloušťky 711mm.
Výzbroj v r. 1863: na dělové palubě 8x 110lb/drážkované zadovky, 24x 68lb/hladké předovky, na vrchní palubě 3x 110lb/drážkované zadovky / v r. 1867: 4x 203mm/drážkované předovky, 20x 178mm/drážkované předovky, přičemž na vrchní palubě byla 4x 178mm děla, zbytek v baterii na dělové palubě.
Posádka: (na začátku kariéry) 585 mužů.
(Porovnej s daty podobných lodí, typu PRINCE CONSORT.)
__________________________________________________________________
ROYAL OAK byl v Královské loděnici v Chathamu stavěn od r. 1860, jeho konverze začala v září r. 1861, spuštěn na vodu byl 10. září 1862 a dokončen v dubnu r. 1863, a to jako první z této typové skupiny, tudíž mu patří primát prvního britského pancéřníku s dřevěnou konstrukcí a prvního pancéřníku chráněného obrněním po celé délce trupu. Poprvé na něm byla také použity ventilační roury; na jedné nejznámějších fotografií lodi (viz dole) je patrné, jak jsou horní hrdla těchto rour opatřena návěvníky (odchylovači, deflektory) z plachtoviny, napjaté v rámech… Po převzetí Královským námořnictvem byl ROYAL OAK zařazen do Kanálového loďstva, ale v r. 1864 přeplul k Maltě a stal se jednotkou Středomořského loďstva. Ve službě se ROYAL OAK ukázal jako důkladně provedená loď, dobře manévrovatelná, avšak pří strojové plavbě byl pomalý a při bočním vlnění se pancéřník ztěžka dostával z náklonů. Ač měl zvedací vrtuli, při plavbě pod plachtami ji posádka nevytahovala, pouze byla vrtule odpojena, načež se volně protáčela působením proudící vody. Přesto při plavbě z Gibraltaru na Maltu dosáhl ROYAL OAK 9. února 1864 při plavbě pouze „pod větrem“ rychlosti 13,5 uzle, čímž jako vůbec kdy jediný pancéřník toliko pod plachtami překonal maximální rychlost dosahovanou při strojové plavbě… V r. 1867 byl pancéřník přezbrojen (viz DATA), ale v zimě t. r. se srazil s WARRIOREM a přišel o několik člunů, měl potrhaná upínací lana, částečně strženou kotvu… a musel do opravy v Anglii. Po dvou letech se vrátil do Středomořského loďstva; v r. 1869 se účastnil otevření Suezského průplavu. Tehdy však najel u Port Saidu na mělčinu nezaznamenanou na mapách a musel být odtažen pancéřovou lodí LORD WARDEN (viz), nicméně závažné škody neutrpěl. Až v r. 1871 odplul ROYAL OAK do Portsmouthu k dalším opravám, ale k těm už nedošlo, protože vzhledem k rozkládajícímu se trupu by renovace byla finančně i technologicky velmi náročná. Ale až po čtrnácti letech, kdy loď stála v hlavní základně opuštěná a nevyužitá, ji námořní správa vyřadila z aktivní služby a ve stejném roce (1885) odprodala na rozebrání.
ROYAL OAK s plátěnými deflektory na větracích rourách. Komín je v zatažené poloze za předním stožárem