ROYAL ALFRED
- Centrálně-kasematní paroplachetní pancéřová fregata. -
ROYAL ALFRED byl jednou ze sedmi lodí, které byly rozestavěny pro královské námořnictvo jako dřevěné šroubové řadové lodě II. třídy, ale konvertované na pancéřníky. Ano, původně se měl stát 91dělovým paroplachetním dvoupalubníkem typové skupiny BULWARK, ale v červnu 1861 schválila Admiralita jeho přestavbu, ještě na slipu Královské loděnice v Portsmouthu, na pancéřovou fregatu, neboť bylo třeba dohnat náskok Francie v počtu realizovaných pancéřových fregat. Dobrá. Když však konverze začala a už byl prodloužen trup, začaly spory vyvolané zejména admiralitním Odborem pro stavbu lodí („Construction Department“), týkající se konstrukčního řešení právě konvertovaných dřevěných lodí, a mělo se také čekat na zkušenosti s přestavbou lodí ROYAL OAK a typové skupiny PRINCE CONSORT, kterým se tato loď měla podobat. A tak se přestavba rozpracovaného obrněnce ROYAL ALFRED začala opožďovat. A pak přišlo nové rozhodnutí: Z bateriové lodi učinit centrálně-kasematní, jak se stalo i v případě „půl-sester“ ZEALOUS a REPULSE respektive pancéřníků „další generace“, jejichž řadu započínal BELLEROPOHON. Ostatně právě podle vzoru BELLEROPHONU měl být ROYAL ALFRED vyzbrojen, tj. novými 9palcovými děly rovněž „další generace“, která se měla stát standardem britských oceánských bateriových obrněnců; a byl i podobně ochráněn, a to pancíři „nové“ tloušťky až 152 mm, neboť před přestavbou BELLEROPHONU se používaly výhradně pancíře silné max. 114 mm. Bylo tedy třeba změnit projekt, pak se čekalo na nová děla, nové pancíře…, také polemikami o tom, jak mají lodě ROYAL ALFRED, ZEALOUS a REPULSE vlastně vypadat, se ztratilo hodně času, ba přestavba pokračovala pomalu i po spuštění lodě na vodu. Od schválení konverze do uvedení lodi do služby tak uplynulo šest let, ač běžně se tehdy stavěly pancéřníky circa čtyři roky….
ROYAL ALFRED byl menší než BELLEROPOHON, ale Reedovi se podařilo uplatnit několik zlepšení – např. pancéřování měly kasematy spodních děl na přídi a zádi…, avšak od některých předností BELLEROPHONU musel Reed naopak odhlédnout – např. vrtuli ROYAL ALFREDU poháněl slabší stroj, obrněnec neměl pancéřové paluby…
Vzhledem k silnějšímu pancéřování a instalaci jen deseti nových těžkých děl, byla kasemata - jako na BELLEROPHONU - kratší než bylo zvykem, ale po nepříjemné zkušenosti s těsnou, jen 29,9 m dlouhou kasematou právě na BELLEROPHONU byla zde vystavěna delší - 35,1 m, ač jinak byl trup ALFREDU kratší o asi 8 m než trup BELLEROPHONU. Kasematu ale opět ze stran chránil onen 6palcový pancíř, zatímco příčně stěny byly tloušťky jen 4,5 palce mm (na BELLEROPHONU 5 palců). Na téže dělové palubě, ale vpředu, stála dvě stíhací děla – každé u jedné střílny, krytá sice jen 4palcovými pancíři přední kasematy, avšak tato kasemata už byla uzavřená stejně silným pancířem i napříč. Podobně to bylo i se zadní kasematou – rovněž v ní mělo každé ze dvou děl jen jednu střílnu, ale i tato kasemata měla úplné vertikální pancéřování… Boční pancéřování, sahající od dělové paluby do hloubky 1,7 m pod vodní čárou, bylo tvořeno dvěma pásy nad sebou, táhnoucími se po celé délce lodi, přičemž středolodní segment měl tloušťku 6 palců, předo- a zadolodní segmenty 4 palce. Jiné pancéřování loď neměla - nebyla ochráněna ani stíhací a ústupová děla na úrovni vrchní paluby, ba dvě ústupová na zádi pálila přes zábradlí galerie. Tu Reed na zádi ponechal, neboť obrněnec ROYAL ALFRED měl být vlajkovou jednotkou, tudíž v zadní části lodi byly prostory pro ubytování členů admirálova štábu a admirál sám měl své séparé právě na vrchní palubě zádě, s tímto ochozem. V souhrnu byl ROYAL ALFRED lépe pancéřován než jeho vrstevníci, velikostně srovnatelné ZEALOUS a RESEARCH. nicméně nechráněné úseky na hlavní/dělové palubě právě na takovéto lodi s dřevěnou konstrukcí byly předmětem polemiky odborníků…
Ono těžké dělostřelectvo, které se podařilo na tuto loď naprojektovat, a bylo oproti artilerii většího BELLEROPHONU mohutnější, bylo možné instalovat kvůli různým hmotnostním úsporám (opět ve srovnání s BELLEROPHONEM) dosaženým především použitím slabšího, tedy i lehčího stroje; úspora činila asi 200 t. Ba oněch deset 9palcovek a osm 7palcovek byla vůbec nejtěžší výzbroj, jakou se dostalo na loď s dřevěnou konstrukcí dostat, a bylo tu dosaženo excelentního poměru mezi mocností výzbroje a výtlakem lodi, nejlepšího mezi britskými pancéřníky vůbec!!… Deset 9palcových předovek bylo v kasematě (5+5), v kasematě na přídi na dělové palubě byly dvě stíhací předové 7palcovky, nad ní na vrchní palubě dvě stíhací děla téže ráže, avšak nechráněná, a stejně tomu bylo na zádi – dvě stíhací 7palcovky na dělové palubě byly v chráněné kasematě, dvě nad nimi, ale na nechráněných postech. Šest salutních děl nebylo významných. Tato výzbroj zůstala lodi po celou její kariéru… Loď neměla klounovou ostruhu, příď byla rovná, přechod předního vazu do kýlu byl zaoblený, kolenový.
Ač se měla loď koncepčně blížit BELLEROPHONU, dostal ROYAL ALFRED stroj asi o polovinu slabší, 1válcový, téhož typu, jaký byl na jiné konvertované lodi, ROYAL OAK (válec měl vnitřní průměr 2,083 m, zdvih 1,22 m, 60 ot./min.); bohužel, nedokázal hnát loď větší rychlostí než 12,5 uzle. Loď měla i plné oplachtění (tři stožáry, čelen).
ROYAL ALFRED po dokončení
.jpg)
________________________________________________________________
DATA:
ROYAL ALFRED
Výtlak (norm). 6707 lt, rozměry: 83,21 (m.s.) x 17,83 x 7,24/8,2 m.
Pohon a výkony: ležatý stroj Maudslay – (při zkouškách) 3230 iHP, 6 skříňových kotlů (550 t uhlí), plné oplachtění (2700 m2), strojní rychlost 12,36 uzle, rychlost pod plachtami 12,3 uzle; operační dosah 2200 nám. mil / 5 uzlů.
Pancéřování: pás ve středolodí byl silný 152 mm/203mm dřevěný podklad, na koncích činila jeho tloušťka 102 mm/203mm dřevěný podklad, baterii chránil pancíř tloušťky 152 mm/203mm dřevěný podklad, traverznice měly tloušťku 114 mm.
Výzbroj v r. 1867: 10x 229mm/předovky (všechny v centrální baterii), 8x 178mm/předovky, 6x 20lb salutní.
Posádka: (na začátku kariéry) 605 mužů, případně asi 30 lidí admirálského štábu.
________________________________________________________________
ROYAL ALFRED byl v Královské loděnici v Portsmouthu založen 1. prosince 1859, konverze schválena v r. 1861, poté se měnil projekt a čekalo se na nová děla a pancíře, takže na vodu byl obrněnec spuštěn až 15. října 1864, jako vůbec poslední kapitální dřevěná válečná jednotka vzešlá z portsmouthské královské loděnice… Válečné námořnictvo převzalo obrněnec v únoru 1867, ale dokončen by teprve 23. března t. r. a zařazen jako vlajková loď Severoamerické eskadry („North America station“). ROYAL ALFRED se ve službě projevoval jako sice pomalejší, ale dobře manévrovatelná loď pro oceánské nasazení, která jen při silném bočním vlnobití šla do ostrých náklonů; byl rychlý pod plachtami, což pak umožňovalo dlouhé plavby při „studeném“ stroji; první z nich byla pětadvacetidenní cesta od anglických břehů přes nevlídný Atlantik do Halifaxu v Novém Skotsku, při níž jen ALFRED jedenkrát doplňoval uhlí… Po dvouleté službě u západu Severní Ameriky byl vystřídán obrněncem DEFENCE, aby mohl odplout do domácích loděnic na opravy, poté se vrátil a sloužil mezi Novým Skotskem a Západní Indií další čtyři roky. V r. 1872 ROYAL ALFRED ztroskotal v Bahamách a přišel o outorový kýl a část tropického potahu trupu, ale byl opraven. Pak jej u Severní Ameriky vystřídal BELLEROPHON, a ROYAL ALFRED se v lednu 1874 vrátil domů. Poté, co admiralitní komise seznala, že má obrněnec narušené dřevěné žebroví, prorezavělé kotle a opotřebované stroje, takže stěží dokázal překonat 7 uzlů, byla loď vyřazena, neboť její oprava by byla drahá, a i kdyby se uskutečnila, loď už beztak byla překonaná modernějšími jednotkami. A tak byl bývalý ROYAL ALFRED odzbrojen a odstrojen, aby mohl dožít jako hulk. V r. 1885 jej námořní správa odprodala na rozebrání.