RESEARCH
- Centrálně-kasematní paroplachetní pancéřová šalupa. -
Tato nenápadná loď, první z britských korvet a šalup, konvertovaných z dřevěných lodí na v Královském loďstvu nejmenší pancéřníky pro pobřežní a koloniální vody, stála zkraje šedesátých let 19. století na počátku nové významné a početné lodní kategorie – centrálně bateriových či přesněji – centrálně kasematních lodí. Bylo totiž zřejmé, že pancéřování lodních trupů válečných lodí po téměř celé jejich délce a výšce nad hladinou, částečně i pod ní, není efektivní, a tak šéfkonstruktér Královského námořnictva, E. J. Reed uvažoval o účelnějším řešení, totiž ponechat lodím pouze pancéřový pás v oblasti čáry, a dělostřelectvo přemístit do dobře pancíři ochráněného místa ve středolodí – centrální kasematy; přitom artilerie lodi byla redukována na několik děl, avšak co možná nejhrubší ráže, tj. jedině schopných probíjet soudobé pancíře. Toto řešení ovšem potřeboval Reed ověřit, a tedy uvítal rozhodnutí Admirality, že aby se co nejvíce snížil, ba byl překonán náskok Francie v počtu obrněných lodí, budou konvertovány na pancéřníky nejen velké dvou- a třípalubní dřevěné paroplachetní řadové lodě a fregaty, ale i malé rozestavěné dřevěné jednotky. Jednou z těchto lodí byla dřevěná vrtulová paroplachetní šalupa TRENT se 17 děly a s výtlakem 1200 lt, náležející do typové skupiny PERSEUS (CAMELION), založená 3. září 1861 v Královské loděnici v Pembroke. A právě v případě této nevýznamné lodi Reed navrhl - i vzhledem k malým rozměrům TRENTU - provést konverzi tak, aby vznikl onen malý obrněnec s pancéřovým pásem toliko v oblasti vodní čáry, ale i se silně pancéřovanou centrální kasematou, v níž měla stát pouze čtyři, ale zato velmi těžká, tedy i velmi účinná děla. Reed měl výtečnou pověst, tedy i důvěru, tudíž takto byla v září 1862 přestavba TRENTU schválena, třebaže admiralitní Odbor pro stavby lodí (Constructor´s Department) se nechal slyšet, že nemá význam konvertovat menší lodě než ty s výtlakem 4000 lt… Dobrá. Název TRENT byl nahrazen jaksi odpovídajícím RESEARCH (Bádání, Zkoumání…), a zde znovu nutno připomenout, že taková loď (centrálně-kasematní, pancéřová, paroplachetní s vrtulovým pohonem…) zatím nevznikla ani ve Francii, takže Reed přistupoval k finálnímu konstrukčnímu řešení konverze RESEARCH bez empirických a praktických poznatků, s rizikem, že spíše než úspěchu, dočká se nezdaru a kritiky.
Podle nového projektu byl pak trup rozestavěné lodi snížen tak, že úroveň hlavní paluby byla jen 1,5 m nad úrovní vodní hladiny, ale i prodloužen o 3 m a rozšířen o 1,7 m, takže vzrostl výtlak šalupy (nakonec o více než 500 lt) i ponor, především záďový. Šalupa rovněž dostala klounovou příď namísto kliprové a záď byla ze zrcadla přestavěna na okrouhlou. Na boky trupu se položila 495 mm silná teaková obšívka, jež zároveň měla úlohu protistřepinového podloží 114 mm silného pancíře, jehož pás byl po celé délce lodi; výška bočního pancíře činila 3,1 m, a z poloviny sahal až k outorům, z poloviny byl nad hladinou, až k hraně vrchní paluby. Ve středolodí vznikl hranolovitý srub jako kasemata baterie, na kterou se po spuštění lodi na vodu instalovaly 114mm pancíře; pancíře spočívaly rovněž na silném dřevěném podloží a kryly kasematu z boků i napříč trupu - délka kasematy činila 10,4 m, výška 1,98 m a procházel jí komín a prostřední stožár, původně před komínem, nyní přesunutý za komín. Hmotnost opancéřování lodi činila 352 lt, což byla pětina z výtlaku RESEARCH.
Stroj v zadním středolodí, dodaný starou a proslulou londýnskou firmou Boulton & Watt, byl opět horizontální, ale už 2válcový (písty měly průměr 1,270 m, zdvih 0,610 m), měl výkon 1040 iHP a poháněl lodní vrtuli Griffith o průměru 4 m. Před strojovnou stály v oddělené sekci dva kotle - byly vodotrubné (rovněž novinka), výkonnější než dosud používané skříňové. Kotle a stroj byly v dolní části trupu, chráněny bočními pancíři trupu a částečně i pancíři kasematy… Loď měla na třech stožárech a čelenu barkové oplachtění, které s takeláží mělo hmotnost přes 600 t. Při plachetní propulzi, byla-li odpojitelná lodní vrtule vytažena do šachty v zádi, dosahoval RESEARCH stěží vyhovující rychlosti 6 uzlů, při smíšené propulzi plula šalupa rychlostí 11,6 uzle (dosaženo 31. prosince 1865) a při toliko strojní plavbě činila rychlost max. 10,3 uzle, pohříchu tedy byla rovněž nizoučká. Ovšem znovu je třeba si uvědomit, že RESEARCH nebyl stavěn „na výkon“ – byl jen lodí k testování centrální kasematy a výzbroje.
V kasematě byl nedělný, jediný prostor, v němž stálo na každém boku po dvou Armstrongových 100lb předovkách (Somerset), což byly tehdy ve Velké Británii nejtěžší dosažitelné kusy lodní artilerie, a jedno se co do účinnosti střel považovalo za ekvivalent šesti 32liberek. U každého děla byly dvě střílny – přední dělo mělo jednak pro palbu vpřed střílnu učiněnou na vnějším okraji přední příčné pancéřové stěny, jednak - pro palbu kolmo od lodi . střílnu v boku kasematy; zadní dělo mělo střílnu učiněnou na okraji zadní příčné pancéřové stěny pro palbu vzad, a boční střílnu po palbu kolmo od lodi. Jelikož kasemata byla stejné šíře jako trup, bylo třeba k umožnění palby z ní téměř přímo vpřed respektive téměř přímo vzad vypracovat před a za kasematou výklenky v brlení obestavující celou vrchní palubu, což byla rovněž novinka.
RESEARCH po dokončení, v r. 1864
Jistěže Reed a Eden mohli být v mnoha ohledech invenčnější a předvídavější - mějme třeba na paměti, že už tehdy v Anglii prosazoval C. P. Coles lodní otočné dělové věže a že právě v onom r. 1862, kdy byla konverze RESEARCH schválena, se na Hampton Roads odehrál epochální souboj jižanské VIRGINIE/MERRIMACU, s dělostřelectvem v pancéřovaném srubu, se seveřanským MONITOREM, takovou věží osazeným(!!); a např. řešení s výklenky bylo značně invalidní, ale i tak zůstává malý RESEARCH první lodí, z níž polovina artilerie mohla pálit z výtečně pancéřovaného místa téměř před loď respektive téměř za loď, což předtím sice svedla stíhací respektive ústupová děla zpravidla na vrchní palubě, ale z nechráněných postů… Přes kritiku, o níž píši dále, se Reedova koncepce centrálně-kasematní lodi ujala a byla využita při stavbě pozdějších, mnohem větších pancéřníků; do konce šedesátých let ji převzalo mnoho konstruktérů válečných lodí jiných domácích i zahraničních loděnicích, takže centrálně-kasematní či centrálně-bateriová loď („box-battery ship“) se stala přechodným standardem pancéřových flot, dokud nebyla překonána právě lodí věžovou.
________________________________________________________________
DATA:
RESEARCH
Výtlak 1743 lt, rozměry: 59,44 (m.s.) x 11,76 x 4,0/4,98 m.
Pohon a výkony: ležatý 2V stroj Watt nad Boulton – 1040 iHP, 2 vodotrubné kotle (130 t uhlí), barkové oplachtění s plochou 1695 m2, rychlost (při předávacích zkouškách) 10,3 uzle, pod plachtami 6 uzlů.
Pancéřování: pás 114 mm/495 mm silný dřevěný podklad, kasemata 114 mm/495 mm silný dřevěný podklad, příčné stěny kasematy 114 mm/495 mm dřevěný podklad.
Výzbroj v r. 1864: 4x 100lb předovky Somerset.
Posádka: (na začátku kariéry) 150 mužů.
Děla: 100lb předovky Somerset měly ráži 234 mm a pálily střely hmotnosti okolo 45 kg, které při 15kg výmetné náloži a úsťové rychlosti 446 m/s měly dostřel 4800 m a na vzdálenost 1,5 km zdolaly pancíř tloušťky 140 mm.
_______________________________________________________________
RESEARCH se stavěl v Královské loděnici v Pembroke, kde jej založili jako dřevěnou šalupu TRENT 3. září 1861, konverze byla schválena 1. září 1862, na vodu loď spustili - už jako RESEARCH - 15. března 1863, válečné námořnictvo ji převzalo 6. dubna 1864. Hned poté se na malý obrněnec začala snášet kritika, ne neoprávněná. Posuďme: Zatímco odměr děl při postavení u boční střílny mohl být až standardních 34°, děla u střílen pro palbu vpřed a vzad byla umístěna v těsném rohu kasematy tak nešťastné, že jejich odměrový úhel činil pouhých 12°, což pro boj nepostačovalo. Navíc každý výstřel vedený výklenkem podél brlení konstrukci této dřevěné stěny velmi ohrožoval - plamenem, žárem, zplodinami vylétajícími z jícnu..., a pro loď bezpečná palba byla teprve ta, kterou tato děla vedla v úhlu odchýleným až o 30° vzhledem k hlavní lodní ose! Samozřejmě se ozvaly i hlasy, že děla jsou sice těžká, ale jen čtyři, a tedy k čemu vlastně, když v námořním boji s oceánskými jednotkami RESEARCH tak jako tak neobstojí, a na boj s menšími loděmi jsou zbytečně velká, takže by efektivnější byla menší děla, ale ve větším počtu (což byla pravda); poukazovalo se (Halstead aj.) také na možnost realizovat spíše věžový monitor, podle amerického vzoru (MONITOR J. Ericssona), neboť otočná věž jen se dvěma děly by vyřešila problém s oněmi nárožními pozicemi v kasematě (což koneckonců byla také pravda, jenže ve Velké Británii tehdy ještě nebyly s dělovými věžemi žádné konstrukční, technologické ani provozní zkušenosti)... A dále: v kasematě, na ploše o velikosti 11 x 10 m, stála nejen čtyři obrovská děla se zavalitými hlavněmi a masivními dřevěnými lafetami pohybovanými po skluzech, ale také se tam činilo asi osmdesát mužů - dvacet k obsluze každého děla, takže v nízké prostoře bylo nejen velmi těsno a při palbě velmi hlučno, ale vzhledem k přítomnosti rozpálených předovek a komínu distribuujícího horký dým i velmi teplo. Také se jevilo, že velmi obtížně obsluhovaná, 12,5 lt těžká děla Somerset jsou na tak malou loď nevhodná, ostatně na rozbouřeném moři, malou šalupou náramně zmítajícím, bylo smrtelně nebezpečné pokusit se přesunout dělo od střílny ke střílně… To byla zjištění, učiněná inspekční komisí vedenou adm. Fremantlem měsíc po dokončení lodi v dubnu 1864, a když se k nim přičetly malé taktické výkonnostní parametry lodi, byl výčet odsudků Reedova projekčního díla, prezentovaných i veřejným tiskem, uzavřen… A provoz lodi pak oprávněnost takové kritiky potvrzoval - pancéřník se stal jednotkou Kanálového loďstva, ale ve službě se neosvědčil – byl pomalý a na rozbouřeném moři se těžko ovládal, přespříliš se nakláněl a voda zaplavovala kasematu, proto se RESEARCH s loďstvem plavil málokdy, ba vždy na zimu jej posádka ukotvovala v přístavu a šla bydlet do námořnických kasáren; a když už byl RESEARCH na moři, nesměl se vzdalovat více než na 100 mil od pobřeží, takže nakonec se potvrdila výhrada Odboru pro konstrukce, že pancéřníky s výtlakem pod 4000 lt nemají na širém moři co dělat. Jenže to už byla schválena přestavba dalších tří takových lodí – byly to ještě menší ENTERPRISE (viz) a trochu větší, ale s výtlakem pod 4000 lt - FAVORITE (viz) a PALLAS (viz)… V Kanálové loďstvu byl RESEARCH jen do r. 1866, pak jej převedli do zálohy. V l. 1869-1870 prošla loď přezbrojením a menší přestavbou, načež nesla 4x 178mm předovky, a komín byl posunut vpřed, mimo kasematu; přibyla také krátká vysutá paluba. V l. 1871-1878 sloužil RESEARCH na Středozemním moři, pak přešel do rezervy. V r. 1884 jej námořní správa odprodala na rozebrání...
Škoda, že se na tuto malou a nepodařenou, ale technicky pozoruhodnou a z dispozičního hlediska zajímavou loď zapomnělo.
RESEARCH v r. 1869