PENELOPE
- Centrálně-kasematní paroplachetní pancéřová korveta. -
Další jednotkou Královského námořnictva, objednanou Admiralitou pro službu na mělkém Baltickém moři, byla tato nevelká, elegantní jednokomínová loď, klasifikovaná pak jako pancéřová korveta. Zakončovala řadu menších britských obrněnců této třídy a budila pozornost několika zajímavostmi, které pro ni vymyslel asistent šéfkonstruktéra Královského námořnictva, N. Barnaby (mj. Reedův švagr), pověřený Reedem v době své nemoci tuto loď projektovat.
Jako jednotka pro mělké vody měla mít nízký ponor (limity: 4,9 m vpředu, 5,4 vzadu; srovnatelná, byť menší PALLAS, měla normální střední ponor 6,6 m), čemuž pak posloužil i její poměrně široký trup, a to už obdélníkového příčného průřezu. Jelikož ale hrozilo, že jediná lodní vrtule odpovídajícího průměru 5 až 6 m nebude mít ke své činnosti dostatečný vodní prostor, Barnaby do projektu navrhl instalovat dva menší stroje, a každý bude pohánět jednu 2lopatkovou lodní vrtuli Griffith; měly pak průměr jen 4,27 m a byly na lodních hřídelích vybíhajících mimo kýlovou ostruhu pod převisem v zádí, specificky tvarovaným tak, aby měla každá vrtule požadovaný tah a aby byla eliminována masa „mrtvé“ vody mezi vrtulemi. PENELOPE však měla i dvě kormidlovací ploutve (za každou vrtulí), které lodi zaručovaly lepší manévrovatelnost při nízkých rychlostech. Navíc se Barnaby vrátil k osvědčeným zvedacím lodním propelerům – totiž, jak asi Čtenář ví, vrtule s touto montáží bylo možné odpojit od hnacích hřídelí a prostřednictvím vertikálně posuvných rámů, obsluhovaných manuálně, zvednout do šachet v zadní části trupu, takže pak nebránily v plavbě pod plachtami při vypnutých strojích, což v případě PENELOPE s nízkým ponorem, plochým dnem a vysokým lodním bokem mělo značný význam... Použití dvou vrtulí bylo tehdy sice logickou, ale odvážnou záležitostí, a Barnabymu pomohlo, že je uplatnil už na pancéřových dělových člunech VIPER a VIXEN, které projektoval asi rok předtím, avšak tehdy byl výsledek nevalný! Totiž nedokonalé uspořádání pohonných prvků na zádi se později, ve službě PENELOPE, projevilo zejména při plavbě toliko pod plachtami v podivném plavebním chování lodi, která „drifted rather than sailed“, tedy špatně se ovládala a na její trajektorii měly výrazný vliv vlny a vítr, které loď vychylovaly sem či tam, zejména však na závětrnou stranu, přestože měla ony dvě kormidlovací desky; v často uváděném hlášení pozdějšího velitele lodi, kpt. Willise, stálo, že lodí se pomocí šroubů nedá otáčet, vyjma za lehkého větru, a pluje „very unsteadily“, tj. „velmi klopýtavě“… Přesto později, kdy pomohly i zkoušky v testovacích bazénech, se takové řešení stalo standardem, neboť sice i dva menší stroje byly hmotnější než jeden větší a vyžadovaly větší spotřebu páry a tím i uhlí, ale jejich společný výkon byl značně vyšší, navíc při vyřazení jednoho stroje stále pracoval druhý, a v případě poškození či ztráty kormidlového systému bylo možné s jejich pomocí lodí manévrovat…
Ony poměrně malé stroje byly horizontální, reciproční, 3V (průměr pístu 1,410 m, zdvih 0,762 m), každý v samostatném oddělení, uzavřeném příčnou protihlukovou a protizátopovou stěnou (kotelna byla před nimi), avšak jejich celkový výkon nepostačoval na větší rychlost než 12,5 uzle, nadto v topeništích čtyř kotlů se při dostatečnému napájení strojů párou spotřebovalo tolik uhlí, že operační dosah lodi při strojní plavbě nebyl velký, tím spíše, že zásoba uhlí činila 500 t (na menší PALLAS to bylo 560 t!).
Loď měla na třech stěžních a čelenu plné oplachtění, příď byla - po zkušenosti s BELLEROPHONEM – radlicová, záď okrouhlá.
Vzhledem k požadavku na nízký ponor bylo třeba šetřit i na pancéřování, tudíž je Barnaby velmi zjednodušil a soustředil se na pancéřování kasematy a boku pod ní, aby byly ochráněny kotelna a obě strojovny, umístěné za sebou. A tedy citadela zabírala jen krátkou střední část středolodí a tvořily ji 6palcové pancíře na silné vrstvě dřeva, pod níž byla ještě plechová obšívka tloušťky ¾“. Příčné stěny (traverznice) citadely tvořily 4,5palcové pancíře. Nad citadelou byla na úrovni hlavní/dělové paluby kasemata s baterií, vnější délky 20,7 m, chráněná podélnými i příčnými pancíři stejné tloušťky, jakou měly pancíře citadely. Boční pás na každé straně trupu byl věru nizoučký - měl výšku jen 1,7 m (z toho 1,2 m spočívalo pod vodní hladinou), a pod citadelou měl tloušťku 6 palců a spočíval na 10palcovém dřevěném podkladě a oné 3/4palcové plechové obšívce, na bocích předo- a zadolodí na něj navazovaly slabší segmenty, 5palcové tloušťky a na 11palcovém dřevěném podloží. Jelikož jiné pancéřování PENELOPE neměla (chyběla pancéřová paluba i opancéřování palebných postů děl na vrchní palubě), činila celková hmotnost pancířů včetně teaku 688 t.
V kasematě byla i hlavní palebná síla lodi - osm 8palcovek, z nichž dvě krajní na každé straně bylo možné přesouvat od nábočních střílen ke střílnám nárožním, pro něž byly v trupu učiněny výklenky. Ty se však i v tomto případě ukázaly v praxi jako téměř nepoužitelné, neboť fyzické projevy účinků výstřelů těmito embrasurami závažně ohrožovaly výstroj lodi v okolí… Tři 5palcovky stály na vrchní palubě, přičemž dvě z nich byly na předolodí, každá u své střílny, zatímco na zádi bylo jedno, a přesouvalo se podle potřeby mezi levou a pravou střílnou. Tato děla byla na standardních lafetách s koly, a tedy jejich přemisťování bylo velmi obtížné, a celkově šlo o zbraně s malým účinkem.
Důstojnictvo bylo ubytováno na spodní palubě, mužstvo se zdržovala v prostoru před baterií na hlavní palubě. K dispozici mělo prádelnu, podobnou té, jakou dva roky předtím dostala, coby první takto vybavená jednotka Královského námořnictva, PALLAS.
__________________________________________________________
DATA:
PENELOPE
Výtlak (norm.) 4470 lt, rozměry: 79,25 (m.s.) x 15,24 x 4,90/5,26 m.
Pohon a výkony: dva ležaté 3V stroje Maudslay – 4700 iHP, 4 kotle, plné oplachtění (1695 m2); strojní rychlost 12,76 uzle, pouze pod plachtami max. 8,5 uzle.
Pancéřování: hlavní (spodní) pás po celé délce trupu měl ve středolodí tloušťku 152 mm/254mm dřevěný podklad, na koncích 127 mm/280mm dřevěný podklad, vrchní pás - pouze pod kasematou - byl silný 152 mm/254mm dřevěný podklad, traverznice k němu vázané byly silné 114 mm/280mm dřevěný podklad, baterii bočně chránil pás tloušťky 152 mm/254mm dřevěný podklad, k němu se vázaly traverznice tloušťky 114mm.
Výzbroj v r. 1868: 8x 203mm/drážkované předovky (všechny na dělové palubě v baterii), 3x 127mm/zadovky, 2x 20lb salutní zadovky (na vrchní palubě).
Posádka: (na začátku kariéry) asi 350 mužů.
________________________________________________________________
PENELOPE postavili v Královské loděnici v Pembroke, kde loď založili 4. září 1865, spustili na vodu 18. června 1867 a dokončili 27. června 1868, vystrojena a vyzbrojena byla v Devonportu, kde také vstoupila do služby, jako jednotka Kanálového loďstva. Ve službě se PENELOPE – ač s nízkým ponorem – projevila jako stabilní palebná základna – oficiálně činil mezní úhel její stability 40°, avšak loď se nepřevrhla ani při náklonu 82°!! Bohužel však plavební neduhy, uvedené výše, se ve službě projevovaly velmi často, ba max. rychlost lodi při strojové plavbě brzy klesla na pouhých 8,5 uzle, a tak už v červnu 1869 byla PENELOPE převedena do Harwichu, jako obranná jednotka, málokdy se objevující na moři, zpravidla jen v sestavě záložního loďstva. Od června do srpna 1878, za rusko-turecké války, byla PENELOPE ve Zvláštní eskadře, odeslané na Středozemní moře, k Dardanelám, kde eskadra demonstrovala britské spojenectví s Tureckem. V r. 1882 PENELOPE odeslali na Suezský kanál, a její nejslavnější akcí byla tehdy účast na bombardování egyptské Alexandrie britskou Středomořskou eskadrou, kdy ostřelovala západní baterie v obranné přímořské soustavě města (tehdy na nepřátelské pozice vypálila 231 projektilů, a sama utrpěla jen lehké škody, přímým zásahem však ztratilo jedno 203mm dělo v baterii). Po této operaci se PENELOPE vrátila do Harwichu. V l. 1887-1888 prošla přezbrojením – její tři 127mm děla na vrchní palubě byla odebrána a nahrazena čtyřmi rychlopalnými a 11 kulomety. Poté poslali korvetu do Simonstownu, kde sloužila jako školní jednotka, V r. 1897 byla odzbrojena a odstrojena a upravena na vězeňskou loď. Takto existovala do r. 1912, kdy ji v Kapském městě vrchní námořní správa prodala na rozebrání.