LORD CLYDE,
LORD WARDEN
- Pancéřové paroplachetní pancéřové fregaty. (V záhlaví LORD WARDEN v r. 1867.) -
Byl to lodě postavené jen proto, aby se jejich realizací aspoň částečně spotřebovaly zásoby dřeva v britských loděnicích, původně určené pro realizaci dřevěných řadových lodí (I. a II. třídy) a fregat (lodí III. a IV. třídy) Královského námořnictva; nyní však, s nástupem železa do lodních konstrukcí, začaly na dvorech královských loděnic tyto obrovské masy převážně dubového materiálu v řádu stovek tun přebývaly...
Stavba lodí byla schválena v r. 1863, vybrány byly názvy LORD CLYDE a LORD WARDEN, a měly to být nejtěžší a největší dřevěné, bočně pancéřované bateriové fregaty („full-battery ironclads“) Královského námořnictva, jaké kdy byly postaveny, ba LORD WARDEN se stal nejtěžší dřevěnou lodí všech dob, a obě jednotky pak i nejrychlejšími parními dřevěnými koráby historie. Ve službě ovšem byly co do stability jedny z nejhorších a vůbec tak nedokonalé, že vlastně nikdy nebyly Královským námořnictvem plně převzaty respektive uznány za plnohodnotné jednotky a jejich v podstatě obtěžující existence potvrzovala názory těch, kteří už při ohlášení záměru postavit tyto lodě jako dřevěné pancéřníky podle projektu železné lodi vážně pochybovali o smyslu a správnosti tohoto nouzového rozhodnutí Admirality. Jenže ekonomická nutnost měla prioritu před reálnými konstrukčními možnostmi.
Pro projektové tvůrce těchto lodí, sídlící v hlavní konstrukční kanceláři Královského námořnictva v budově Staré Admirality na ctihodném Whitehallu, byla kvůli nedostatku času prvoplánovým východiskem koncepce železného pancéřníku, jenž pak dostal název BELLEROPHON. Na něm totiž právě pracoval nedávno jmenovaný nový šéfkonstruktér Královského námořnictva, (zakládající) člen Společnosti lodních projektantů („Institution of Naval Architects“), respektovaný E. J. Reed, obklopen svými asistenty, přičemž měl přihlížet k poznatkům z realizace a prvních plaveb dřevěného šroubového paroplachetníku ROYAL OAK (viz), jenž se v r. 1861, ještě během stavby v Královské loděnici v Chathamu, začal konvertovat z 91dělové dřevěné paroplachetní řadové lodi na obrněnec s jednou bateriovou palubou (ROYAL OAK vstoupil do služby v r. 1863). Konstrukční odlišnosti vyplývaly v podstatě jen z toho, že zatímco BELLEROPHON dostal železnou konstrukci, dvěma novým „mighty clogs“ („mocným dřevákům“) zůstala vskutku jen konstrukce dřevěná; také pak měly o něco větší výtlak než BELLEROPHON, byly o něco kratší, zato širší... Původně se uvažovalo dokonce o třech „dřevěných bellerophonech“, a to jako vylepšených variantách centrálně-bateriových lodí, podle vzoru Reedova novátorsky premiérového, ale malého a nedokonalého, ovšem vlastně jen experimentálního pancéřníku – šalupy RESEARCH, což Reed odmítl, neboť se obával, že koncentrace dělostřelectva do středolodí tak velkých jednotek přetíží v těch místech dřevěnou konstrukci, už tak namáhanou koncentrovanou hmotností kotlů a lodního stroje, a jako satisfakci se uvolil přepracovat projekt jiné lodi, jíž pak byl mnohem menší, centrálně-kasematní pancéřník PALLAS (viz), jenž byl původně zamýšlen jako železný… Jenže pokud se měl Reed v případě dvou prvních jednotek držet v zásadě bellerophonské verze, musel tak jako tak jen improvizovat, namísto aby už od počátku tvořil koncepci lodí s dřevěnou konstrukcí, opatřenou pancíři. Byl i v jiné situaci než lidé Reedova předchůdce, I. Wattse (WARRIOR aj.), když projekčně řešili konverze dříve rozestavěných dřevěných lodí na pancéřníky (ROYAL OAK, typ PRINCE CONSORT…), neboť v oněch případech se přestavba propočítávala právě s ohledem na dřevěný základ lodí, kdežto tentokrát se tvořily „lodě s dřevěnou kostrou, která měla mít vlastnosti kostry železné“, a ještě nést pancíře, dělostřelectvo, takeláže a plachtoví…. Navíc zkušenosti se stavbou ROYAL OAK nebylo téměř možné využít, neboť to v podstatě byla jiná loď, a poznatky z jejího plavebního provozu byly nedostatečné, protože když byl na vodu spuštěn první z obou „lordských škrpálů“, LORD CLYDE, byl ROYAL OAK ve službě teprve rok, takže konstrukční potíže, které se projevují až po delším čase (deformace trupu apod.), nebylo možné při projektových a realizačních pracích vzít do úvahy.
Žebroví lodí bylé dubové, se silnou dubovou obšívkou, složenou ze dvou vrstev (spodní byla uspořádána horizontálně, vnitřní vertikálně), vyplňující prostor mezi žebry a fungující jako dřevěný podklad pancíře, tj. jako komponent ochrany lodi. Na obšívce spočívaly železné desky silné 38 mm, vytvářející po celé délce trupu pás vysoký 3,05 m., které byly částí vnější ochrany lodi a které mimořádně zvyšovaly účinnost podloží hlavního (vnějšího) pancíře. Na těchto deskách pak byla ještě jedna, třetí vrstva dubového dřeva, na níž už spočívaly hlavní pancíře. Celková tloušťka dřevěného podloží včetně oněch vložených 38mm desek činila až 788 mm, vnější železné plotny byly silné 114-140 mm a spočívaly na oné třetí vrstvě dubového dřeva, jehož tloušťka pod silnějšími deskami činila 102 mm, pod slabšími plotnami 152 mm. Takže máme-li slovy a znaky vyjádřit složení této soustavy podle vrstev, pak to bylo (směrem od nitra trupu):
dřevo-dřevo(obě vrstvy jako obšívka)-železo(38mm)-dřevo-železo(114-140mm).
Bylo to nové uspořádání ochranné dřevěné a železné soustavy, vytvořené Reedem, které se lišilo od pancéřování trupu ROYAL OAK, kde bylo ve smyslu dřevo-dřevo-dřevo-železo, tedy chyběla ona 38mm vložená železná vrstva. Nové pancéřování na „lordech“ mělo odolat i palbě tehdy největších požívaných děl – amerických Dahlgrenových předovek ráže 381 mm, což ale se nepodařilo prokázat… Nicméně obě tyto lodě byly poslední v Královském námořnictvu, na nichž pancéřování tvořilo celou nebo téměř celou plochu vrchní části trupu. Vcelku vypadalo pancéřování tak, že pokrývalo boky trupu od vrchní paluby do hloubky 1,83 m pod vodní čárou, ve středolodí bylo silnější, na koncích - na trupu předo- a zadolodí - slabší (viz DATA)… Spodní část trupu byla z větší části kryta dubovou obšívkou tloušťky 102 mm, sahající do hloubky 2,44 m pod vodní čáru, zbytek kryla standardní obšívka, a celá podhladinová část trupu byla potažena antivegetativními tenkými plechy z Muntzova kovu.
Jelikož LORD WARDEN byl větší než jeho sesterská loď, existovaly i rozdílné hmotnostní relace:
- v případě obrněnce LORD CLYDE činila hmotnost trupu včetně pancířů 5030 lt, hmotnost plachtoví, takeláže a další výstroje 2720 lt,
- v případě lodi LORD WARDEN činila hmotnost trupu včetně pancířů 5180 lt, hmotnost takeláže, plachtoví… 2760 lt.
Trup byl rozdělen slabými, nikoliv vodotěsnými železnými přepážkami na pět oddílů. Byly v něm - odpředu dozadu - magacín, kotelny, strojovna, magacín. LORD CLYDE měl klounovou, LORD WARDEN původně dovnitř prohnutou, vysoce elegantní příď, která však se brzy po dokončení změnila na bojovou, zádě obou lodí byly okrouhlé, na lodi LORD CLYDE stála nízká záďová nástavba, a obě lodě měly nízkou předolodní nástavbu. Komíny byly teleskopické.
Po diskusích a několika teoretických variantách Reed nakonec výzbroj pro LORD CLYDE projektoval tak, že dvacet 178mm drážkovaných předovek stálo v baterii na dělové palubě, dvě děla téže ráže v příďové nástavbě a dvě stejné na vrchní palubě; LORD WADEN, dokončený o více než rok později, s pevnějším, vyztuženým trupem, měl být armován kombinovaně, tedy původně šestnácti děly ráže 203 mm a čtyřmi 178mm děly, ale do uvedení do služby byla výzbroj této lodi ještě upravena, takže LORD WARDEN nesl i děla ráže 229 mm; všechno to byly tažené předovky, kromě salutních 20liberek (viz DATA).
LORD WARDEN před dokončením, v r. 1867
Zatímco LORD CLYDE měl 2V stroj Ravenhill (vnitřní průměr válců 2,94 m, zdvih 1,22 m), LORD WARDEN dostal značně těžší, 3V stroj Maudslay (průměr válců 2,34 mm, zdvih 1,37 m), ale obě pohonné jednotky dosahovaly rovnocenných výkonů a max. 64 ot./min., obě také poháněly po jedné 4lopatkové lodní vrtuli věru velkého průměru 7,01 m. Lodě původně nesly plné oplachtění.
Celkově byl LORD CLYDE těžší než LORD WARDEN, a to o asi 360 lt, čehož příčnou byl mj. právě stroj o větší hmotnosti, těžší výzbroj a ona záďová nástavba, kterou WARDEN neměl.
________________________________________________________________
DATA:
LORD CLYDE
Výtlak (norm.) 7750 lt, rozměry: 85,34 (m.s.) x 17,98 x 7,24/7,92 m.
Pohon a výkony: ležatý 2V stroj Ravenhill – 6064 iHP, 9 skříňových kotlů, plné oplachtění (2900 m2); rychlost 13,4 uzle při strojní plavbě, 10,5 uzle pod plachtami.
Pancéřování: pás měl ve středolodí tloušťku 140 mm/102 mm silný dřevěný podklad, na koncích 114 mm/152 mm silný dřevěný podklad, pod touto soustavou byly železné desky tloušťky 38 mm; celková tloušťka dřevěného podloží 788 mm; velitelská věž měla 114mm pancíř.
Výzbroj v r. 1866: 24x 178mm/předovky - z nich 20 bylo v baterii, ostatní na vrchní palubě - 2 stíhací na přídi (tam je chránil půlkruhový pancéřový parapet tloušťky 114 mm), 2 ústupová na zádi.
Posádka: (na začátku kariéry) asi 600 mužů.
LORD WARDEN
Výtlak (norm.) 7842 lt, rozměry: 85,34 (m.s.) x 17,98 x 7,3/8,5 m.
Pohon a výkony: ležatý 3V stroj Maudslay – 6700 iHP, 9 skříňových kotlů, plné plachtoví (2900 m2); rychlost 13,4 uzle při strojní plavbě, 10 uzlů pod plachtami.
Pancéřování: pás měl ve středolodí tloušťku 140 mm/102 mm silný dřevěný podklad, na koncích 114 mm/152 mm silný dřevěný podklad, pod touto soustavou byly železné desky tloušťky 38 mm; celková tloušťka dřevěného podloží 788 mm; velitelská věž měla 114mm pancíř.
Výzbroj: (po dokončení v r. 1867) 2x 229mm/předovky, 14x 203mm/předovky, 2x 178mm/předovky, 2x 20lb/zadovky.
Posádka: (na začátku kariéry) 605 mužů.
_______________________________________________________________
LORD CLYDE se stavěl v Královské loděnici v Pembroke – založili jej 29. září 1863, spustili na vodu 13. října 1864, válečné námořnictvo jej převzalo v Plymouthu 28. května 1866, do služby vstoupil 2. června 1866, jako jednotka Kanálového loďstva. V r. 1868 byl odeslán na Středozemní moře, ale při plavbě se ukázalo, že stroje další službu nevydrží, takže vzápětí byl LORD CLYDE poslán zpátky do Anglie, kde v l. 1869-1870 dostal nový stroj a byl přezbrojen – nesl pak 2x 229mm/předovky, 14x 203mm/předovky, 2x 178mm/předovky 2x 20lb zadovky. Po těchto úpravách byl LORD CLYDE přeřazen do zálohy, v níž sloužil až do r. 1871, načež opět odplul na Středozemní moře. V březnu 1872 obrněnec, vinou chyby navigátora a velitele (oba pak byli potrestáni mj. doživotním zákazem služby v Královském námořnictvu) ztroskotal u pobřeží řeckého ostrova Pantellaria a aby se z mělčiny uvolnil, bylo nutné z lodi sundat kotvy, děla, munici…, vyložit uhlí a zásoby…, ale ani pak se obrněnec z mělčiny nedostal, ba při pokusech o odvlečení malým místním parníkem se „podařilo“ poškodit zadní vaz a utrhnout kormidelní desku i s kormidlovým pněm. Po čase připlul z La Valetty na Maltě LORD WARDEN, tehdy vlajková jednotka Středomořského loďstva, který teprve svoji sesterskou loď vyprostil z mělčiny a s velkými obtížemi ji dotáhl na základnu, neboť mj. LORD CLYDE nabíral mnoho vody a špatně držel směr. Jelikož se ukázalo, že oprava bude velmi náročná, námořní správa rozhodla, aby po uvedení do provizorního stavu obrněnec znovu odplul do Anglie. Na cestě pak byl LORD CLYDE provázen obrněncem DEFENCE (viz)… Obrněnec se měl opravovat v Plymouthu, avšak když tam přibyl a byly vyjmuty kotle a stroj, ukázalo se, že dřevěná konstrukce trupu je od přídě k zádi prožraná houbou, a jelikož k odstranění parazita nic nepomohlo, loď už nebylo možné znovu osadit parním pohonným systémem a poslat do aktivní služby. Námořní správa ji tedy předisponovala do Portsmouthu, kde začala sloužit jako ukotvená loď k výcviku dělostřelců. Ale jelikož se houba šířila, obšívka trupu stále rychleji propouštěla vodu a hrozila totální destrukce lodi, ba její potopení, a tak v r. 1875 námořní správa obrněnec rychle prodala, a to za 3730 liber šterlinků, ač původní cena lodi činila před osmi lety 285 750 liber šterlinků .
LORD CLYDE
LORD WARDEN postavila Královská loděnice v Chathamu, kde loď založili 24. prosince 1863, spustili na vodu 27. března 1865 a dokončili k 30. srpnu 1867. Poté byl obrněnec poslán na Středozemní moře. Tam 30. března 1868 kolidoval s dřevěnou fregatou ENDYMION, která se předtím srazila s tureckým obrněncem MAHAMOUDIAH a ztratila směr…, ale škody na WARDENU byly minimální. Ve stejném roce LORD WARDEN vystřídal obrněnec CALEDONIA (typ PRINCE CONSORT, viz) v roli vlajkové lodi Středomořského loďstva, a takto setrval až do r. 1875. Potom odplul do Anglie, neboť po nepříjemném zjištění stavu konstrukce sesterské lodi LORD CLYDE i on musel projít prohlídkou. Jelikož jeho trup byl kupodivu v dobrém stavu, LORD WARDEN ve službě zůstal, ale jako jednotka 1. zálohy, přidělená na Firth of Forth (západní Skotsko). V r. 1878 se obrněnec začlenil do Zvláštní eskadry, která odplula na Středozemní moře, aby za rusko-turecké války t. r. demonstrovala britskou podporu Turecku. V r. 1884 dostal LORD WARDEN protitorpédové sítě a torpédomety, ale už v příštím roce se ukázalo, že dřevěná konstrukce jeho trupu je zchátralá, a loď musela do opravy, zatímco její posádka byla kompletně převedena na věžový obrněnec DEVASTATION (viz). Následovaly pokusy zničené části trupu LORD WARDEN vyměnit, avšak opravy se protahovaly a nedařily, ač stály mnoho prostředků, a tak v r. 1889 námořní správa obrněnec odprodala na rozebrání.
Ve službě se LORD CLYDE a LORD WARDEN neosvědčily. Dobře se ovládaly toliko při plavbě pod plachtami, ale to dosahovaly jen malé rychlosti (CLYDE 10,5 uzle, WARDEN 10 uzlů); při strojové plavbě byly neohrabané a na rozbouřeném moři se nadměrně nakláněly, zejména LORD CLYDE - např. v r. 1867, při manévrech za špatného počasí, byl LORD CLYDE neúnosně vychylován (23° na levý bok, 24,5° na pravý bok) a zaléván vlnami natolik, že děla v bateriích nebyla schopná palby, zatímco ostatní lodě, mj. BELLEROPHON, mohly bojovat celou hlavní výzbrojí. Právě pro své špatné nautické kvality byly pak určeny ke službě na relativně klidnějším Středozemním moři… A co ještě: Na lodích LORD CLYDE a LORD WARDEN byly špatné ubytovací podmínky; zatímco velení lodí mělo kabiny na hlavní palubě a tamtéž bylo ubytováno i mužstvo, ostatní důstojnictvo pobývalo na dolním „deku“, a jediným přírodním světlem bylo to, které prošlo světlíky dvou palub - hlavní a vrchní - do důstojnické jídelny. Podobné to bylo s odvětráváním těchto prostor – sice by mohla posloužit okénka v lodním trupu, ale jelikož ležela tak nízko nad hladinou, že bylo o strach je otevřít i jen při pomalé plavbě, neboť hrozilo zaplavení podpalubí, větralo se jimi jen při kotvení. A tak LORD CLYDE a LORD WARDEN zůstaly jen předměty vzpomínek a úvah, zda vůbec bylo možné vytvořit ze dřeva lodě ověšené pancíři a osazené kotli a stroji, schopné přestát i dlouhodobé oceánské nasazení, k němž původně byly určeny.
LORD WARDEN se zataženými komíny