Boje o základnu podrobně popisujeme v obsáhlé, tří dílné knize „Vzestup a pád pevnosti Port Artur 1904-1905“ (Akcent Třebíč, 2010-2011). V ní je rovněž detailní popis portarthurského opevnění ve stavu na přelomu července/srpna 1904, zde uvádím pouze základní přehled.
Mapa v záhlaví je jedna z nejlepších, jaké se dají na ruských webech objevit. (Po kliknutí se mapa zvětší!)
Ruský Port Artur, oficiálně „námořní pevnost II. třídy“, se nalézal v jižní části poloostrova Kuan-tung – apendixu velkého mandžuského poloostrova Liao-tung ve Žlutém moři ve východní Asii. Rusové toto území získali od Číny v r. 1897, načež stávající čínský pevnostní systém z osmdesátých let 19. století přebudovali a rozšířili a rozdělili na (menší) přímořský úsek a (větší) pozemní úsek - přímořský úsek měl délku 9 km, pozemní úsek 22 km. Zatímco přímořský úsek tvořily baterie, pozemní úsek tvořila soustava fortifikačních objektů, baterií (vč. opevněných) a pěchotních objektů. Za rusko-japonské války, od července 1904, kdy japonská 3. armáda se probojovala Kuan-tungem až k pevnosti a obklíčila ji a současně válečně loďstvo blokovalo pevnost z moře, měl pozemní úsek bránit přístav, v němž kotvila 1. Tichooceánská eskadra čekající na posilu z Baltického moře (2. Tichooceánská). Úkolem spojených eskader bylo porazit námořního nepřítele (japonské Spojené loďstvo) a totálně rozbít japonskou námořní přepravu vojska pro hlavní námořní válčiště v jižním Mandžusku, v oblasti Mukdenu (Šen-jangu).
Na pozemním úseku měli Rusové k dispozici tyto hotové nebo rozestavěné, ale plně nebo částečně funkční objekty:
- 5 stálých fortů (ozn. Fort I, II, III, IV, V),
- 3 mezilehlá opevnění (ozn. Opevnění č. 3, č. 4, č. 5),
- 5 samostatných baterií (Baterie A, B, V, G, D - ozn. písmeny azbuky),
- opevnění polního typu – redut (číslovány)
- propojovací systém střeleckých zákopů,
- předsunutý systém střeleckých zákopů, chráněný zátarasy, „vlčími jámami“ a protipěchotními podpovrchovými náložemi (fugasy),
- staré čínské valy (nespr. zvány „čínská zeď“) – zbytky původního opevnění z osmdesátých let 19. století případně staršího, k němuž náleželo i několik rovnoběžníkových čínských opevnění (impany); těmito valy jsou jednak tzv. Ústřední hradba kolem Starého města Port Arturu, sahající však až k pobřeží jižně od města, jednak jednotlivé, různě dlouhé a na různých místech pásma obrany spočívající samostatné úseky těchto valů; valy jsou vysoké 240 – 320 cm, šířky 180 – 340 cm a jsou z hlíny a kamení, na straně k protivníkovi ploché, aby neskýtaly útočníkům úkryt,
- množství samostatných baterií pevnostního a pěchotního dělostřelectva, které mají palbou vykrývat mezery v obranné čáře.
K pobřežní frontě: Ta poté, kdy japonská 3. armáda oblehla Port Artur, nebyla plně vytíženou složkou obrany, neboť japonské Spojené loďstvo se soustředilo pouze na blokádu Port Arturu, a přístav ostřelovalo velmi zřídka a jen z lehkých lodí. Navíc centrální vedení spoléhalo, že oslabenou a v přístavu uzavřenou 1. Tichooceánskou eskadru zničí ze souše 3. armáda, zatímco Spojené loďstvo – zejména po vítězství v bitvě u Šan-tungu 10. srpna t. r. – se může připravovat k zásadně důležitému boji s 2. Tichooceánskou eskadrou. Proto jak z pobřežní fronty, tak z lodí odcházeli na úsek pozemní fronty jak armádní dělostřelci, tak námořníci všech služeb.
Hlavním úkolem vojska a námořnictva v Port Arturu bylo od srpna 1904 udržet pevnost obranou pozemní fronty, do doby, než připluje 2. Tichooceánská eskadra; zároveň takto měla pevnost co nejdéle vázat japonskou 3. armádu, která by jinak významně posílila japonské vojsko v oblasti Mukdenu (1., 2. a 4. armáda – marš. Ójama) a vytvořila potřebnou převahu nad ruskou Mandžuskou armádou (gen. Kuropatkin).
Hájit Port Artur před počínáním nepřítele, snažícího se především zničit eskadru v přístavu pevnosti, znamenalo pro pevnostní systém obrany na pozemní frontě:
- napadat dělostřeleckou a kulometnou palbou jednak dělostřelecká postavení protivníka, jednak postupující pěchotu protivníka, jednak cíle v týlu protivníka,
- skýtat ochranu postavením vlastního dělostřelectva, umožňovat úkryt vlastní pěchotě hájící obranná postavení vůči pěchotě nepřítele, a také palebně podporovat vlastní pěchotu vyrážející na protizteče a do rušivých útoků.
Pozemní obranná čára pevnosti Port Artur se ještě k červenci dělila na Východní úsek a Západní úsek. V srpnu však jsou vytvořeny tři úseky (nazývané pak fronty), což má zajistit efektivnější řízení obrany obležené a blokované pevnosti.
VÝCHODNÍ ÚSEK má délku 8,1 km a táhne se od pobřežní Křížové hory přes oblouk na severu k údolí říčky Lung-he od Port Arturu, kde končí. Vede po vrcholech Dračího hřbetu, náležejí k němu i pozice na kopcích Ta-ku-šan a Siao-ku-šan v těsném východním sousedství Dračího hřbetu i kopcovitá krajina na severu úseku. Na tom jsou Forty I, II a III a Opevnění 2 a 3 a dále Baterie A a B a několik mezilehlých malých opevnění a baterií. Na čáře i v týlu toho úseku vedou části čínského valu, je tu i systém střeleckých zákopů. Ze všech tří úseků je Východní nejdůležitější a na severu nejsilněji opevněný, neboť v případě jeho zdolání nepřítelem právě v severní části úseku by následoval rychlý sestup přímo do města a přístavu. (Později bude tento Východní úsek ještě rozdělen na dvě části.)
SEVERNÍ ÚSEK měří asi 5,3 km, začíná u říčky Lung-he severně od Port Arturu, táhne se opět po výšinách k západojihozápadu a končíl na Holubí hoře. Předsunutá postavení tohoto úseku jsou na pahorcích v okolí Chrámové hory a Pchan-lung-šanu, nejdůležitějšími objekty tu však jsou Fort IV, Opevnění č. 4 a baterie V a G, je tu i několik opevnění polního typu a baterií lehkých děl. Výšiny tu jsou pro útočící pěchotu těžko dostupné.
ZÁPADNÍ ÚSEK se táhne v délce 6700 m od Holubí hory po horu Bílého vlka nad zálivem stejného názvu. Nejdůležitější předsunuté pozice, avšak pohříchu jen lehce opevněné, leží na severozápadních výšinách Vysoká, Dlouhá, Divizní, Plochá a na severozápad stojící Nárožní, ale hlavním bodem obrany jsou nedokončený Fort V, hotové Opevnění č. 5 a a nedokončená baterie D (plánovala se ještě stavba Fortu VI, ale s ní se sotva začalo). Hlavní tíha obrany tohoto úseku však spočívá na opevněních polního typu.
Výzbroj pevnosti tvoří k 1. srpnu jen 646 všeho druhu a 62 kulometů (konkrétně 350 děl a 57 kulometů je v pevnostním dělostřelectvu Kuantungské opevněné oblasti, 43 děl je starých čínských, dále tu je186 děl lodních děl a 5 lodních kulometů a 67 polních děl 4. a 9. Východosibiřské střelecké divize).
Z toho:
- 514 děl se nachází ve stálých a polních palebných postavení na pozemní frontě, tamtéž se nachází také 47 kulometů,
- 123 děl je v palebných postaveních na pobřežní frontě, tamtéž se nachází i 5 kulometů,
- 9 děl a 10 kulometů tvoří zálohu.
Tato výzbroj však není adekvátní potřebám moderně koncipované a vedené pevnostní obrany. Většina těchto děl také je zastaralá, s malým dostřelem, a např. ze 124 děl velké ráže jen 39 může vést palebný boj s dalekonosným obléhacím dělostřelectvem Japonců. Nadto ruské dělostřelectvo pozemní fronty je z tří čtvrtin tvořeno polními děly menších ráží, která sice mohou ničit nepřátelskou pěchotu a jeho polní postavení, ale už ne obléhací dělostřelectvo, které japonská armáda přisunula na skrytá postavení poblíž obranné čáry pevnosti. Nevýhodou také je, že děla jsou různé výroby, příliš mnoha různých systémů a ráží, takže tu nacházíme kanóny a moždíře od Kruppa, Armstronga, Schneidera (Canet), z Obuchova, vysloužilá čínská – stará i nová, lodní, polní, pevnostní…
Také na pobřežní frontě je nedostatečná dělostřelecká výzbroj, málo účinná proti pancířům bitevních lodí, které nejvíce jsou svým ostřelováním 305mm granáty Port Arturu nebezpečné, ba na pobřežní frontě jsou bohužel i houfnice s dostřelem jen 7 – 8 km! Vždyť japonské obrněnce byly schopné bombardovat Port Artur i ze vzdálenosti 15 km, a údajně někdy zahajovaly boj s ruskými pobřežími bateriemi i na 18km distanci, třebaže s minimální přesností.
K 1. srpnu připadá v průměru na jednu hlaveň jen 425 kusů dělostřelecké munice, což na delší dobu intenzivní palby, nezbytné k účinné obraně pevnosti, nemůže stačit, a odhaduje se, že do tří měsíců bude tato zásoba munice vyčerpána. To se nestane, ale v prosinci už bude nedostatek střeliva pro děla kritický.
POPIS OPEVNĚNÍ A JEJICH STAV
k 1. srpnu respektive v době započetí přímého obléhání Port Arturu.
Základními prvky úseků obrany byly forty a opevnění, popis je proto situován k ním.
VÝCHODNÍ ÚSEK (jižní část)
FORT I není plně dokončen. Na dvoře tvrze je v betonovém palebném postavení baterie 4 kanónů ráže 152 mm. V příkopu v kaponiérách jsou 4 protipěchotní kanóny ráže 57 mm a 3 kulomety.
Otevřená kaponiéra č. 1 (otevřená = samostatná) je asi 1,5 km nalevo od Fortu 1, od něhož ke kaponiéře vedou střelecké zákopy.
Za touto kaponiérou je na mírné vyvýšenině baterie o 2 kanónech ráže 57 a baterie 4 lehkých kanónů ráže 37 mm. Před kaponiérou je na terénní vlně podobné nízkému horskému hřbetu bojové postavení (zákopy) pěchoty, táhnoucí se až k Baterii A, severně od Fortu I.
Baterie A leží asi 1,5 km od Otevřené kaponéry č. 1 a je osazena 5 kanóny ráže 152 mm, v betonovaných postech.
Opevnění č. 1 leží asi 0,5 km stranou Baterie A, směrem k týlu, na hoře zv. Nebezpečná.
Vedle Opevnění č. 1 je na Dračím hřbetu baterie 2 kanónů ráže 150 mm.
Před celým tímto úsekem obrany se táhnou řady opevnění polního typu, vztažené k výšinám Ta-ku-šan a Siao-ku-šan, které stojí přes udolí před úsekem, směrem k nepříteli. Ve výběžku tohoto systému zákopů a zátarasů je umístěna vysunutá baterie 4 polních kanónů ráže 76 mm. Na výšinu Ta-ku-šan vede z týlu nově zřízená cesta, z níž je u vsi Li-čchiao krátká odbočka k záložní baterii 2 polních kanónů ráže 76 mm. Tato baterie kryje údolí blízké říčky, a také cestu (Jižní silnice) vedoucí tudy k Dalnému. Napravo od této baterie stojí luneta s 2 polními kanóny ráže 47? mm, která mají postřelovat údolí mezi oběma uvedenými výšinami.
VÝCHODNÍ ÚSEK (severní část)
U Baterie A začíná plošina (glacis) čínského obranného valu.
Opevnění č. 2 je vystavěno na tomto vyvýšeném podkladě, jako původní objekt čínské armády z osmdesátých let 19. století, upravený ruskými ženisty po r. 1900. Opevnění č. 2 má jen 4 lehké polní kanóny ráže 37 mm a 2 lodní kanóny ráže 47 mm.
Baterie B je asi kilometr od Opevnění 2, směrem k severu, jako jedno z nejsilnějších palebných postavení úseku – baterie má 4 kanóny ráže 150 mm. Opevnění 2 a Baterie B jsou od strany nepřítele, ale i z boků rovněž chráněny střeleckými zákopy.
Mezi Opevněním č. 2 a Baterií B je umístěna baterie 2 polních kanónů ráže 57 mm, jejímž úkolem je odrážet pěchotní útoky nepřítele.
Zaliterná baterie se nachází zhruba kilometr na jih od Baterie B, za ohybem čínského valu. Baterie má 2 kanóny ráže 150 mm.
Baterii B a částečně i Zaliternou baterii chrání malá baterie 2 polních kanónů ráže 76 mm, která je vlevo od Baterie B.
Tady se čínský val dělí na dvě větve – jedna se táhne k Fortu II a tím směrem je jihovýchodně od fortu upraven val v lunetu zv. Kuropatkinova.
Kuropatkinova luneta má 4 moždíře ráže 152 mm – zastaralé zbraně s malým dostřelem, ale chrlící těžké střely strmou palbou, tedy vhodné k ničení živé síly v zákopech.
Mezi Baterií B a Kuropatkinovou lunetou je před starým čínským valem pahorek, na němž je malá baterie 2 kanónů ráže 57 mm, která ovládá přístupové cesty – k Fortu II i k Baterii B.
FORT II, jedno z nejdůležitějších portarturských opevnění, asi 0,5 km severozápadně od baterie B, rovněž není dokončen; sice jsou dohotoveny příkopy, ale z děl sem určených nejsou ještě ustaveny kanóny ráže 57 mm. Protože není zřízena glacis, jsou v blízkosti fortu palbou nepostižitelné, tzv. hluché či mrtvé prostory, v nichž se může útočník skrýt… Betonové klenby fortu mají tloušťku jen 76 cm. Fort hájí rota pěchoty a postupujícího protivníka mohou napadat palbou 4 kanóny ráže 37 mm, 4 kanóny ráže 87 mm a 2 kulomety.
Druhá větev čínského valu v těchto místech začíná u baterie B a vede na úpatí výšiny Malé Orlí hnízdo.
Malé Orlí hnízdo nese Malou Orlí baterii, která má 3 kanóny ráže 88 mm, nalevo od nich stojí lodní kanón ráže 210 mm.
Pod Malou orlí baterií jsou v kaponiérách na předstupujícím úseku čínského valu 4 kanóny ráže 57 mm, která mohou postřelovat příkop Fortu II.
Velké Orlí hnízdo je vlevo od Zaliterné baterie, či spíše poněkud za ní, zatímco Malé Orlí hnízdo je necelý kilometr severozápadně odtud. Na vrcholku tohoto kopce je Velká Orlí baterie se 2 kanóny y ráže 150 mm, jejichž obsluha má kryty na od nepřítele odvrácené straně kopce.
Otevřená kaponiéra č. 2 je několik stovek metrů severně od Fortu II; je to důkladně vpracovaný střelecký okop s nakrytím, zakončený 4 polními kanóny ráže 76 mm.
Reduta č. 1 a Reduta č. 2 jsou na dvou sousedních výšinách, jako upravená původní čínská opevnění, navíc nyní obklopená střeleckými zákopy.
Zaredutní baterie je za těmito redutami, směrem do vnitrozemí; má 3 kanóny ráže 152 mm.
Vlčí moždířová baterie nalevo od ní, nedaleko, výtečně zamaskovaná, se 4 moždíři ráže 230 mm.
Otevřená kaponiéra č. 3 je předsunuta před krátkou linii mezi Redutou č. 2 a Fortem III, tedy je na vrcholu pomyslného malého trojúhelníku, vysunutém k nepříteli; v kaponiéře jsou 2 kanóny ráže 57 mm, umístěná na odvráceném svahu této malé výšiny a tuto pozici chrání pěchota ve střeleckých zákopech, spojených s čínským valem krytou chodbou.
Na místě spojení této chodby s valem jsou 2 kanóny ráže 37 mm.
FORT III je půl kilometru dále na západ, jako dominanta severního cípu Východního úseku. Fort III je dokončen v hrubé stavbě, dosud však není zarovnána glacis, proto na jejím místě jsou nouzově střelecké zákopy; v příkopech fortu – kaponiérách – ještě nejsou malorážní kanóny, které má dodat námořnictvo. Na dvoře fortu je v betonovém postavení baterie 4 kanónů ráže 152 mm, jejíž palbu lze řídit i z pancéřové pozorovatelny na levém křídle baterie. Navíc je fort vyzbrojen 8 kanóny ráže 37 mm, 3 kanóny ráže 57 mm a 2 kulomety. Posádkou fortu je rota pěchoty.
Od levého rohu Fortu III se táhne starý čínský val dále, k Opevnění č. 3
Opevnění č. 3 je od dalších postavení vlevo odděleno hlubokou strží a je dokončeno. Jeho výzbroj tvoří 2 kanóny ráže 150 mm, 5 kanónů ráže 57 mm a 2 kulomety.
Tam, kde se na příkop tohoto opevnění napojuje starý čínský val, je malá baterie 2 kanónů ráže 37 mm.
Baterie za strží je v sousedství Opevnění č, 3, ale oddělená od ní onou hlubokou proláklinou; má 2 kanóny ráže 76 mm.
Mohylová baterie leží jižně odtud, za čínským valem, nad silnicí z/do Port Arturu je zcela kryta v terénu, v přiměřeně hlubokých okopech, dokonale zamaskovaná. Má 4 kanóny ráže 88 mm, 4 kanóny ráže 76 a 4 moždíře ráže 152 mm. Vedle jsou přímo za valem 2 kanóny ráže 88 mm a dále vlevo 4 kanóny ráže 37 mm.
Kozácká luneta - lehké opevnění pro pěchotu - je v místě, kde se čínský val přiblížil k železnici z/do Port Arturu, zde se táhnoucí v blízkosti silnice. Na vedlejší výšině ja malá baterie 2 zastaralých kanónů ráže 63 mm.
V týlu Východního úseku (fronty) jsou tyto mezilehlé baterie:
Baterie Vysoká hora má výzbroji 4 kanóny ráže 57 mm; na vrcholu hory je pozorovatelna pro členy štábu pevnosti.
Baterie Křepelčí hora je poblíž temene výrazné, mohutné homolovité kupy vévodící zálivu s přístavem a městem, z ní mohou děla pálit k severu, údolím říčky Lung-he a do oblasti kolem Šuej-š´-jingu; tvoří ji 2 kanóny ráže 150 mm a lodní kanón ráže 120 mm.
Kromě nich jsou na různých místech při Ústředním valu - poslední pásmu obrany pevnosti respektive už jen Starého města Port Arturu - lehká redutní opevnění, v nichž jsou celkově 2 kanóny ráže 88 mm, 3 kanóny ráže 87 mm, kanóny ráže 57 mm a 4 kanóny ráže 37 mm.
SEVERNÍ ÚSEK
Už v západní části města respektive na kraji Nového (Evropského) města Port Arturu začínají střelecké zákopy, které se táhnout přes Suvorovovo cvičiště, načež se poněkud vzdalují od říčky Lung-he a směřují až k Hřbitovní redutě.
Hřbitovní reduta stojí na výšině Hřbitovní hora a je upravený starý čínský impan. Její výzbroj sestává z 6 kanónů ráže 76 mm a 4 kanónů ráže 88 mm.
Nalevo od ní je Zubová hora – výšina s 1 až 2 řadami zákopů a obehnaná zátarasy, oszena bateriemi. Jsou to:
Baterie V se 4 kanóny ráže 152 mm,
Zubová baterie se 4 moždíři ráže 152 mm
Baterie G se 4 kanóny ráže 152 mm.
Směrem k nepříteli respektive asi 0,5 km severně o baterie G je Fot IV.
FORT IV byl vystavěn na strmé výšině a je to jedno z mála dokončených velkých opevnění Port Arturu. Má tzv. bastionový půdorys, tj. s otevřenou obranou příkopů(tj. nemá v příkopech kaponiéry) a drží jej rota pěchoty. Hlavní výzbroj fortu tvoří 4 kanóny ráže 57 mm, 2 kanóny ráže 76 mm a 2 kulomety.
Vlevo od fortu je baterie 4 moždířů ráže 152 mm a 2 kanóny ráže 57 mm.
V údolí říčky Lung-he jsou pak směrem k městečku Šuej-š´-jing respektive na západ a východ od něj vysunuta tato opevněné postavení pěchoty, bez dělostřelecké výzbroje:
Skalnatá reduta,
Vodovodní reduta (podle blízkých pramenů, z nichž se přivádí do Port Arturu voda),
Chrámová reduta na Pchan-lung-šanu.
Jsou vzájemně spojeny střeleckými zákopy. Vodovodní a Chrámová jsou opevnění polního typu, ale mají alespoň kryty pro mužstvo, které odolávají střepinám dělostřeleckých granátů, nikoliv přímým zásahům děl ráže nad 47 mm. Před nimi jsou příkopy, která však odtud nelze krýt palbou. Skalnatá reduta sestává jen z otevřených střeleckých okopů, a nemá příkopy, která by ztížily nepříteli přístup.
Mezi Vodovodní a Chrámovou redutou jsou 2 baterie s kanóny ráže 76 mm. (nebo 1 s 2x 76?)
Od Baterie je asi 300 m jihozápadně Opevnění č. 4, k němuž také vede starý čínský val.
Opevnění č. 4 je rovněž zcela dobudováno. Drží je rota pěchoty, dělostřelecká výzbroj je: 4 kanóny ráže 152 mm, 8 kanónů ráže 57 mm a 2 kulomety.
K Opevnění č. 4 se pojí dvě až tři řady střeleckých zákopů, které směřují k až asi 2 km na západojihozápad vzdálenému Fortu V, a tato dvě opevnění spojují.
FORT V je na počátku výstavby. Posádku opět tvoří rota pěchoty, jsou tu, čelně k nepříteli a na obou křídlech, zřízeny obranné příkopy, zatímco spojovací příkop v týlu není hotov ani z poloviny. Na dvoře fortu jsou hromady hlíny a kamení a všude je značný stavební nepořádek. Děla sem byla dovezena až v druhé polovině června a jsou to: 2 kanóny ráže 150 mm, 2 kanóny ráže 76 mm, 5 kanónů ráže 57 mm, 2 staré kanóny ráže 87 mm a 2 kulomety.
Na Fortu V končí Severní úsek obrany Port Arturu.
ZÁPADNÍ ÚSEK
Holubí baterie je na ohybu výšiny směrem do týlu, asi 0,4 km východně od Fortu V. Její výzbroj tvoří 4 kanóny ráže 152 mm a 2 kanóny ráže 57 mm.
Vlevo od baterie je další dělostřelecké postavení, se 4 kanóny ráže 37 mm.
Baterie D je asi 0,6 km jižně od Fortu V. Baterie není stavebně dokončena – zatímco levá strana už má betonový boční ochranný val, na pravé straně jsou tři ochranné valy z toliko nasypané zeminy. Baterie má 4 kanóny ráže 152 mm a 2 kanóny ráže 57 mm.
Opevnění č. 5 se nalézá asi 1,2 km jihozápadně od baterie D, poblíž táhlé mělké severní zátoky zálivu Západního bazénu. Je dokončené a plně připravené k obraně a jeho výzbroj tvoří 4 kanóny ráže 152 mm, 4 kanóny ráže 57 mm, 4 staré kanóny ráže 87 mm.
Mezi tímto opevněním a asi 2 km na jih vzdáleným Fortem VI vedou značně zvlněnou krajinou řady pěchotních zákopů.
FORT VI je však zatím vlastně jen vyznačen v terénu, a ze stavbách prací bylo provedeno jen vyhloubení mělkých příkopů pro základy fortových staveb. Na jejich místě tedy zatím improvizovaně stojí 4 kanóny ráže 88 mm a 4 kanóny ráže 57 mm.
Řada střeleckých zákopů se odtud táhne k Solné hoře respektive k Redutě Bílého vlka, čímž je uzavřeno levé křídlo Pozemní fronty.
Nelze však pominout samostatnou skupinu několika pohorků stranou na severozápadě, a horský komplex Liao-ťie-šan. A tedy: Kopce na severozápadě (Divizní hora, Dlouhá hora, Plochá hora a Vysoká hora se dvěma vrcholy, před nimiž asi 1,5 km na severozápad je Nárožní hora) jsou opatřeny pouze zákopy a zátarasy, a jen na obou vrcholcích Vysoké jsou lehká opevnění a na jednom 2 kanóny ráže 152 mm. Horský hřbet Liao-ťie-šan má na svých třech vrcholcích 3 baterie po 2 kanónech ráže 152 mm a na severu horstva tři asi 1,5 km dlouhé střelecké zákopy, obrácené k Holubímu zálivu.
Spojení města se Západním a Severním úsekem je možné po jediné široké silnici, vedoucí z Nového města k Baterii D, Opevnění č. 4, Fortu IV, Fortu V a Opevnění č. 5, jinak vedou krajinou jen úzké kamenité cesty. K Východnímu úseku směřují k postavením rovněž jen nezpevněné kamenité cesty.
Hlavní postavení jsou propojena telefonním vedením, po němž je možné spojení se štábem obrany pevnosti – je to jediná linka, takže spojení je obtížné.
Světlomety jsou na pozemní frontě jen – po jednom - na Hřbitovní redutě, Fortu IV, Baterii V, Opevnění č. 4, Fortu V, Opevnění č. 5 a na jedné z baterií na Liao-ťie-šanu.
GALERIE
________________________________________________________________________________________
Pobřežní fronta: Baterie č. 13 na Zlaté hoře.
Pobřežní fronta: Baterie č. 15 - Elektrický útes).
Východní úsek. Baterie B
Západní úsek: Baterie D (v srpnu nedokončená)
Chrámová hora: Lodní kanon na armádní lafetě.
Východní úsek: Velké Orlí hnízdo
Malé Orlí hnízdo - vlevo št.kpt. Vysokich (Vysokič), který při obraně baterie padl.
(Bohužel mohu nabídnout jen ruskou mapu celkové pevnostní situace, protože vlastní schéma se mi ztratilo v hemžení na harddisku, tudíž bude chvíli trvat, než vypracuji nové. Děkuji za pochopení.)
Milan Jelínek
