PETROPAVLOVSK, POLTAVA, SEVASTOPOL

POLTAVA po pádu Port Arturu, v lednu 1905

KARIÉRA: Do Port Arturu přibyl POLTAVA 12. dubna 1901, poté prošel menší opravou a údržbou. Účastnil se manévrů a plaveb eskadry; v první polovině října 1902 absolvoval plavbu z Port Arturu do Nagasaki (600 mil) a zpět, průměrnou rychlostí asi 13,5 uzle a bez závad… V noci 8./9. února 1904 kotvil POLTAVA s většinou ostatních jednotek Tichooceánské eskadry na vnější rejdě, ale za útoku japonských torpédoborců, jímž začala válka Ruska s Japonskem, nebyl poškozen. Lodi s posádkou 631 mužů velel kpt. 1. st. I. P. Uspenskij… Za války obrněnec několikrát poškodila japonská palba; utrpěl i v bitvě na Žlutém moři 10. srpna 1904 (14 zásahů 203mm až 305mm granáty, které vyřadily 5 středních a 8 lehkých děl – zabito 12, zraněno 43 mužů). Těžce zkoušel t. r. při japonském podzimním bombardování Port Arturu mj. 280mm obléhacími houfnicemi. 5. prosince 1904, těžce zasahován (3x 280mm, 5x 152mm, 4x 120mm granáty), byl na vnitřní rejdě přístavu potopen, když poslední zásah 280mm granátem způsobil výbuch munice a rychlý konec lodi.

Po kapitulaci Port Arturu Japonci loď vyzvedli (práce skončily 21. března 1905) a obrněnec odvlekli do domácích vod… V námořní základně v Maizuru byl obrněnec do r. 1908 opraven a přezbrojen. Pod jménem TANGÓ pak sloužil v japonském válečném loďstvu jako řadový obrněnec a od 28. srpna 1912 jako loď pobřežní obrany 1. třídy. Poté byl školní lodí, do r. 1916. Tehdy Rusko, jehož evropské námořní síly byly blokovány na Baltu a Černém moři, loď koupilo a zařadilo do své floty, pod názvem ČESMA. Po krátké úpravě a službě ve Vladivostoku obrněnec sloužil od února r. 1917 pod carskou vlajkou na Středozemním, Bílém a Barentsově moři – ve flotile Severního ledového oceánu. Za bolševické revoluce se loď plavila pod vlajkou bílých. Tehdy byla některá její děla sňata a používána na pozemních bojištích. Obrněnec se pak vzdal rudým, ale ti jej už v r. 1922 vyřadili a v r. 1924 v Archangelsku rozebrali.

POLTAVA už jako ČESMA

________________

PETROPAVLOVSK postavila loděnice na Galerném ostrově v Petrohradě. Založen byl 1. dubna 1892, oficiálně stavba začala až 20. května t. r., pod dohledem inž. V. Švedo a inž. J. Andrušenka. Na vodu byl obrněnec spuštěn 10. listopadu 1894. Dokončoval se v Petrohradě do října r. 1897, ale dlouho se čekalo na výzbroj. Až 27. října 1898, poté, co byla ukončena instalace těžké a střední artilerie, obrněnec vyplul na dvanáctihodinový test, mj. plným chodem, při výtlaku 10 890 t. Stroje bez posíleného tahu v topeništích kotlů dosáhly výkonu 11 213 iHP, a pak střední rychlost činila 16,38 uzle, nejvyšší 16,86 uzle… Na podzim t. r. odplul do Libavy, kde loď zazimovala, ale částečně se na ní pracovalo dál, neboť útroby lodi byly vyhřívány prostřednictvím teplovodu z břehu... Na jaře r. 1899 se PETROPAVLOVSK vrátil do Kronštadtu, kde byl dokončen, načež prošel komplexními předávacími zkouškami a byl zařazen do služby v Baltickém loďstvu. 18. října se obrněnec vydal na Dálný východ…

KARIÉRA: Při plavbě Biskajským zálivem se loď dostala do extrémně silné bouře, ukázalo se však, že obrněnec je mimořádně odolný; dobře řízen, zdolával vlny až desetimetrové, náklon dosahoval až 20°, přičemž přechýlení z boku na bok trvalo někdy jen 10 vteřin. I tak se ale jevilo, že část trupu nad vodní hladinou je kvůli věžím příliš těžká a že příď by měla být vyšší… 12. dubna 1900 PETROPAVLOVSK shodil kotvu na rejdě Port Arturu a zařadil se do Tichooceánské eskadry… V létě t. r., za povstání boxerů v Číně, obrněnec převážel ruská děla a vojsko z Port Arturu k čínské pevnosti Ta-ku, obléhané mezinárodním vojskem. V r. 1901 byly na PETROPAVLOVSKU zřízeny kajuty pro štáb vlajkového admirála (staršího flagmana) loďstva a 24. června t. r. na něm vztyčil vlajku vrchní velitel ruských branných sil na Dálném východě, viceadm. J. I. Alexejev, který tehdy velel i ruskému kontingentu v Číně, podílejícímu se na mezinárodním potlačování povstání. Vzápětí nahradil stávajícího velitele Tichooceánské eskadry, adm. Giltebrandta, viceadm. N. I. Skrydlov; ten sice sídlil na pancéřovém křižníku ROSSIJA, ale poté, co Alexejev PETROPAVLOVSK opustil, vztyčil na obrněnci admirálskou vlajku on; od té doby až do 13. dubna 1904 byl PETROPAVLOVSK vlajkovou lodí Tichooceánské eskadry. Na konci r. 1901 se stal velitelem obrněnce kpt. 1. st. N. M. Jakovlev… V r. 1902 prošla bitevní loď celkovou opravou strojů, ale maximální rychlost potom činila jen 16,1 uzlu... Od 22. října 1902 byl PETROPAVLOVSK vlajkovou lodí nového velitele Tichooceánské eskadry, kontradm. O. V. Starka (od února r. 1903 viceadmirála), a v roce následujícím se loď zúčastnila všech plaveb eskadry a cvičení (u Čemulpcha, Vladivostoku a Liao-tungu... Nastal r. 1904: Za útoku Japonců na Tichooceánskou eskadru v noci 8./9. února PETROPAVLOVSK poškozen nebyl, neboť japonské torpédoborce útočily jen podle hrubého odhadu... Když v březnu 1904 přebral velení nad Tichooceánskou eskadrou viceadmirál S. O. Makarov, svůj prapor nový velitel, preferující lehčí jednotky, vztyčil na křižníku ASKOLD, a až později častěji pobýval na PETROPAVLOVSKU. Makarov byla na palubě obrněnce také osudného 13. dubna 1904 dopoledne, kdy loď najela před Port Arturem, při výpadu ruských hlavních sil proti japonské eskadře, na minu; podle všeho následovala exploze nabitého podvodního bočního torpédometu, pak nastal výbuch blízkého skladiště munice a exploze kotlů. Loď se za dvě minuty potopila. Zahynuli S. O. Makarov, náčelník jeho štábu kontradmirál M. P. Molas, 27 důstojníků a 652 námořníků, malíř V. V. Vereščagin...

PETROPAVOVSK

________________

SEVASTOPOL byl v loděnici na Galerném ostrově v Petrohradě oficiálně založen 20. května 1905, s přípravou stavby se však započalo už v březnu t. r. Na vodu byl obrněnec spuštěn 2. května 1895. Pak se stavba téměř zastavila. Po ukončení konstrukčních prací a vystrojování v loděnici se přesunul do Kronštadtu, kde se instalovaly pancíře a výzbroj, dodělávaly se interiéry trupu a nástaveb. Oficiální zkoušky obrněnce začaly 29. října 1899, avšak vzápětí skončily kolapsem kormidlového systému. Na zimu obrněnec přeplul do Libavy. Opravy trvaly až do léta r. 1900. Závěrečné testy se konaly 24. července 1900; při výtlaku SEVASTOPOLU 11 249 t dosáhly stroje normálního výkonu (tj. bez posíleného tahu v kotlích) 9 368 iHP a loď průměrné rychlosti 15,3 (někde se udává 15,41 uzle). Téhož roku byl obrněnec zařazen do služby.

KARIÉRA: 16. října 1900 SEVASTOPOL, ve skupině dalších lodí, vyplul z Kronštadtu na Dálný východ... Do rozestavěného přístavu v Port Arturu přibyl se svými sesterskými loděmi 12. dubna 1901, tam také se jako všechny lodě po dlouhé plavbě z Baltu musel podrobit revizi a opravám kotlů a strojů, údajně ale i po tak dlouhé cestě v dobrém stavu. Stroje však zůstaly jeho slabinou – v r. 1902 sice obrněnec, s velkoknížetem Borisem na palubě, ještě jakž takž zvládl cestu po japonských přístavech Nagasaki, Jokohama a Tokio, ale při následných plavebních testech na trase Port Artur – Nagasaki a zpět byl z obrněnců Tichooceánské eskadry kvůli špatně pracujícím hnacím agregátům nejpomalejší; těsně před rusko-japonskou válkou měl SEVASTOPOL stroje porouchané natolik, že se je podařilo opravit až po dodávce náhradních dílů z Petrohradu na jaře r. 1904… Na začátku války neutrpěl závažná poškození, avšak při manévrech eskadry pod vlajkou adm. Makarova 26. března 1904 utrpěl při nárazu obrněnce PERESVĚT; SEVASTOPOL však byl brzy opraven. 23. června a 23. srpna najel na miny, ale pokaždé doplul na základnu, kde se jej znovu podařilo uvést do služby. V bitvě 10. srpna 1904 u Šan-tungu, v níž on a POLTAVA zaostávaly za vlastní eskadrou, díky svému pancéřování neutrpěl větší škody (62 zraněných), přesto se vrátil do Port Arturu, neboť jeho pomalost by mu neumožnila probít se do Vladivostoku samostatně… Když za přímého obléhání pevnosti Japonci těžkými houfnicemi ostřelovali i vnitřní kotviště a přístav, poškozený obrněnec (zásahy: 5x 280 mm, 9x 120 mm…) se s několika torpédoborci a dělovým člunem začátkem prosince 1904 přesunul do zálivu Bílého vlka, odkud jej hodlal velitel lodi, kpt. 1. st. N. O. Essen, vyvést na moře a do neutrálního přístavu. Tam, kryt protitorpédovými sítěmi, odrážel útoky japonských torpédovek; z nich některé byly palbou poškozeny nebo zničeny, ale na moře už obrněnec nevyplul… SEVASTOPOL potopila až vlastní posádka 2. ledna, těsně před kapitulací Port Arturu. Japonci jej v létě t. r. z místa zkázy sice vyzvedli, ale pak nechali rozebrat.

 Na palubě SEVASTOPOLU sledují zánik obrněnce PETROPAVLOVSK (13. duben 1905).

SOUHRN DAT

Výtlak: projektovaný norm. 10 960 t (všechny), skutečný norm. POLTAVA 11 500 t, PETROPAVLOVSK 11 354 t, SEVASTOPOL 11 842 t, rozměry (všechny) 112,47 x 21,34 x 7,6/7,9 – 8,1/8,3 (skutečný při plném výtlaku 8,6) m. Výzbroj: 4x 305 mm/40 (syst. Obuchov 58 ran/dělo), 12x 152 mm/40 (syst. Obuchov-Canet - 200 ran/dělo), 12x 47 mm/43 (PETROPAVLOVSK 10 x 47 mm), 28x 37 mm (všechna terciární děla syst. Hotchkiss), 2T x 457 mm/pd, 4T x 381 mm/bn, 50 min. Pancéřování - materiál: ruská ocel: PETROPAVLOVSK a SEVASTOPOL – obě jen zčásti, Harveyova ocel: SEVASTOPOL - na vodní čáře ve středolodí, a POLTAVA - věže, barbety 305mm děl, Kruppova niklová ocel: POLTAVA - hlavní pás). Pancéřování – segmenty: hlavní pás (plocha 73.2 x 2,3 m): POLTAVA, SEVASTOPOL - ve středolodí měl tloušťku 368 mm, dolů se ztenčoval na 184 mm, na přídi a zádi měl 254 mm, PETROPAVLOVSK ve středolodí 406 mm, spodní část 203 mm, na přídi a zádi 305 mm, traverznice (u všech) měla tloušťku na přídi 229 mm, na zádi 203 mm, vrchní pancéřový pás (nad pásem na čáře ponoru) 127 mm, spodní paluba (nad pásem na čáře ponoru) měla tloušťku 51 mm ve středolodí, vpředu a vzadu se k ní pojil karapas tloušťky 76 - 63 mm, věže hlavních děl tvořily pancíře silné 254 mm (stěny), 51 mm (strop), barbety měly stěny silné 254 mm, věže středních děl: 127 mm (stěny), 25 mm (strop), barbety 127 mm, velitelská věž (stěny) 229 mm, Pohon: 2 vertikální trojčité stroje, napájené: POLTAVA a PETROPAVLOVSK ze 14 válcových kotlů, SEVASTOPOL ze 16 válcových. kotlů (uhlí 700/1.050 t), výkon: POLTAVA 10 600 iHP/17,00 uzlů; PETROPAVLOVSK 11 213 iHP/16,38 uzle, SEVASTOPOL 11 255 iHP/16,29 uzle, operační dosah: 3750 mil / 10 uzlů (všechny). Posádka: POLTAVA, SEVASTOPOL (20 až 27) + (605 až 625) mužů, PETROPAVLOVSK (jako vlajkový) 775 – 777 mužů.