Je to už téměř zapomenutá událost, ale na přelomu 19./20. století jí žil celý svět. Jati především odporem k pronikání západního kapitálu, techniky, kultury a náboženství do Číny, začaly se zvedat k organizovanému odporu vůči „bílým ďáblům“ z Evropy a USA nejdříve lidové masy. Toto dění přerostlo v lidové povstání s centrem na poloostrově Šan-tung. V Evropě a USA byli povstalci na základě určitých znaků zváni „boxeři“. V čínských dějinách zdaleka nešlo o jedinou rozsáhlou revoltu, tato však začala ohrožovat největší východní čínská města: Peking (Pei-ťing) a Tiencin (Tchien-ťin) a v nich obyvatele evropských a amerických vyslaneckých resp. konzulárních čtvrtí (plus japonské). Už v r. 1899 docházelo k vraždám křesťanských misionářů, teď byli zejména ve východní Číně smrtelně ohroženi i západní stavitelé místních tratí, přístavů, průmyslových objektů… a diplomaté. Evropa a USA žádaly tvrdý ozbrojený zásah. Proto evropské, americké a japonské lodě dopravily na Žluté moře kontingenty převážně námořníků a námořích pěšáků a na jaře 1900 začala „čínská kampaň“. V první části naší práce líčíme nezdařené tažení expedice asi 2000 mužů pod velením adm. Seymoura na Peking, jež se za neustálých bojů musela vrátit, sledujeme i osvobození konzulární čtvrti v Tiencinu a dobytí velkého pobřežního pevnostního systému Ta-ku na přístupu k Pekingu. – E-verze: 36 stran / 35 Kč.