VÁLEČNÉ NÁMOŘNICTVO ZA POVSTÁNÍ BOXERŮ V ČÍNĚ 1899-1901“.
Když v r. 1899 začaly sociální bouře na poloostrově Šan-tung na východě Číny, vnímal to ostatní svět jako jedno z dalších nábožensky, ekonomicky a vnitropoliticky motivovaných povstání, jakých bylo i v 19. století v říši Středu mnoho. Když pak ale povstalci vyhlásili heslo „zabíjejte cizáky“, v Číně začaly hořet usedlosti západoevropských misionářů, rebelové rozbíjeli různá zařízení v majetku cizinců a Číňané konvertovaní na křesťanství byli vražděni po stovkách denně, Západ uznal, že situace je velmi vážná. Načež na Žluté moře, k pevnostnímu systému Ta-ku hájícímu přístup k Tiencinu a Pekingu po řece Pei-he, mnohé evropské státy, USA a Japonsko vyslaly v r. 1900 válečné lodě a na pobřeží SE shromáždil silný expediční sbor... Pro rebely organizované v polovojenských skupinách se v britském metropolitním tisku a pak dalším evropském a americkém tisku ujalo označení „boxeři“ (zřejmě podle tělesného boje na způsob kung-fu), ale jakkoliv byli výbojní a stateční, jejich minimální schopnost ovládat moderní zbraně včetně děl, kulometů a opakovaček byla tváří v tvář výtečně vybaveným spojeneckým silám zásadní, obrovskou nevýhodou… Prvním významným úkolem mezinárodních spojeneckých sil bylo osvobodit obyvatele vyslanecké čtvrti v Pekingu, obklíčené hordami rebelů, avšak záchranná expedice admirála Seymoura, třebaže se k Pekingu probíjela úporně, skončila nezdarem. Ale poté spojenci alespoň osvobodili legační čtvrť v Tiencinu, došlo na obsazení pevností v systému Ta-ku a pak konečně se hnula celá obrovská síla spojenců rovinou k Pekingu, a město po krátkých bojích dobyla. Pod velením německého maršála von Waldersee nastaly kruté trestné výpravy, Rusové se vydali vyřídit si své záležitosti s „boxery“ do Mandžuska… a v r. 1901 bylo po povstání. Zbyly polozapomenuté knihy historiků, memoáry, fotografie, situační a dějové obrázky…, a tak neškodí si ty zajímavé a vzrušující události alespoň připomenout, prostřednictvím této publikace.