KRÁTCE NA ÚVOD

V pojednání „Válečný zpravodaj J. Klecandy“ (viz https://cms.oldships.webnode.cz/products/valecny-zpravodaj-z-bojiste/) jsem Ti, vážený Čtenáři, rád představil téměř zapomenuté periodikum, redigované známou osobností českého literárního a žurnalistického světa konce 19. století a začátku 20. století. Ano, „Obrazový zpravodaj z bojiště války rusko-japonské“. Mnohému současnému zájemci vojenské a námořní historie by listování jeho velkými, značně obrazovými stranami s odérem jakési jemňoučké, neškodné plísně, vytištěnými v l. 1904 a 1905, udělalo radost a v laicích by časopis vzbudil aspoň chvilkovou intenzivní zvědavost (jako ji tento časopis budil vždycky)… Dodnes četba vesměs krátkých statí ve „Zpravodaji“ působí požitkářsky roztomile. Jen z hlediska faktografie je třeba se mít na pozoru, a z hlediska heuristického přístupu je lépe „Zpravodaje“ pominout, jako pramen ke tvorbě článků po časopisy, weby či knihu neposlouží. Nu ale – ty překrásné obrázky! Ten půvabně antikvární Klecandův styl! Japonci jsou „Žaponci“, křižníky jsou „křižáci“, infinitivní tvary jsou s „…ti“. Nádhera! Na časopisu si nejvíc cením, jak poměrně široce dokázal reflektovat milieu rusko-japonské války i jeho propojení s tehdejším moderním společenským světem a jak dokumentárně věrně jsou vyvedeny mnohé obrázky pěšáků, dělostřelců, námořníků…, mandžuské vesnice, mandžuská bojiště… Fotografií je méně, z bojišť téměř žádné, neboť tehdy byly fotoaparáty těžké (ruční kodaky, které „dělaly“ obrázky už na film, nikoliv na desky, byly drahé a vzácné – carská rodina si je ovšem dovolit mohla), hlavně však velitelé divizí neradi viděli potloukat se mezi zákopy, natož za boje, nažehlená panáky v kloboucích a s bednami na trojnožkách přes rameno. A tak se fotografovalo v zázemí, ostatně tam byli též malíři, kteří si pak domýšleli bojové výjevy… A přesto vizuální výsledek v žurnálech býval velmi efektní, dramatický, dodnes líbivý. I Klecanda se svými technickými pomocníky to tak uměl!

Když jsem nedávno znovu probíral stránky „Zpravodaje“ (neboť na duši zvídavce působí jeho tlachavý, kdysi ale tak dynamický obsah až blahodárně), napadlo mě: „Tento časopis je velmi vzácný, a tak co se o něj podělit?“ Odpovědí je náplň tohoto oddílu OLDSHIPS.

V sekci CUŠIMA Ti, vážený Čtenáři, nabízím kompletní (až na titěrné marginálie) soubor zpráv a článků, věnovaných v Klecandově „Zpravodaji“ plavbě II. Tichooceánské eskadry (Rožestvenského) – od jejího vyplutí po strašnou porážku u Cušimy. Pravda, nebudeš mít možnost spolu s těmito texty vnímat nahnědlou barvu starého novinového papíru, nebude ti v prstech při jejich převracení šumět list za listem, nebudou tu tiráže, velké titulky…, přesto však se domnívám, že přijmeš tento soubor nejen jako dokument o jedné nešťastné eskadře či rusko-japonské válce, ale i jako dokument o době končící secese, v níž dámy nosily dlouhé nabírané sukně a kloboučky a pánové buřinky a cylindry, kdy buchty a polévkové nudle byly výhradně domácí, od panímámy, kdy ještě děti nemluvily sprostě, kdy v městech jezdily koňské drožky (až v r. 1905 u nás první elektrické tramvaje), automobily byly vzácností a vzdušné balóny s pasažérskými podvěšenými koši cosi jako zjevení, kdy krajiny nebyly zadrátovány vodiči vysokého napětí a prošpikované větrnými elektrárnami, kdy kluci hltali verneovky… a kdy řadová pancéřová loď s vytrčenými dvanáctipalcovkami byla hrůzu budícím mořským monstrem – daleko nejdokonalejším válečným zařízením té doby. Tehdy kameloti pobíhali se „Zpravodajem“ po ulicích, vykřikovali „Petropavlóóóvsk potopen i s admirálem“, „jenerál Kondratěnko zabit na portarturské pevnosti“, „Rožestvenského eskadra v Malajském průlivu“… a nabízeli jej v začouzených hospodách, v nichž pomlaskávaly mariášové karty a strýci hulili z dýmek levný tabák… - a tohle vše je z toho časopisu znát. Možná, možná to zjistíš i zpod řádků zpráv, komentářů a úvah hodně přes sto let starých, který tu nabízím nejen k přečtení, ale k vcítění se do oné staré doby (ostatně proto i ty reklamy mezi textem). V tomto konglomerátu sdělení sice nenajdeš myriády faktů, na jejichž chumly jsme zvyklí ze současné literatury a novin, nebude to čtení ani trochu podobné Kovaříkově „Cušimě“, ale – jsem přesvědčen – výtečně pochopíš dobu, v níž se mj. 2. Tichooceánská eskadra pohybovala vstříc svému tragickému zániku u Cušimy 27. a 28. května 1905.

Poznámka: Úpravy textů jsou minimální – z „Rožděstvenského“ jsem opravoval na Rožestvenského, „kapitán Kladov“ je tu správně „Klado“, „Obrněnec Suvarov“ je tu „SUVOROV“ apod., ale nechával jsem „křižáky“ a „Bicmarka“, staročeské infinitivy apod.


Tvorba www stránek zdarma Webnode