BITVA U JASMUNDU

Následující text je vyjmut z práce "SLAVNÉ BITVY ADMIRÁLA TEGETTHOFFA", která je obsahem  NÁMOŘNÍHO ŽURNÁLU č.2 (viz ÚVODNÍ STRÁNKA - nabídka NÁMOŘNÍ ŽURNÁLY). I když se bitva u Jasmundu netýkala rakouského admirála Tegetthoffa - jeho eskadry a jeho poslání, byla událostí námořní fáze dánsko-prusko/rakouské války... Ve stejném duchu líčíme i boj u Helgolandu v r. 1864 a zejména bitvu u Visu/Lissy v r. 1866, které jsou hlavními náměty uvedené práce.

UKÁZKA:

BITVA U JASMUNDU 

V oblasti od Greifswaldu po Kőnigsberg se dánská flotila věnovala hlavně blokování pruského pobřeží, přesto se část pruského baltického loďstva odvažovala vlastních akcí. Výsledek snažení na té i oné straně byl ovšem v podstatě nulový. Např. 21. února oddíl kapitána Kühna - šest dělových člunů vedených malou kolesovou paroplachetní jachtou LORELEY, s mladými, nevycvičenými posádkami – vyplul, poblíž širokánského Greifwaldského zálivu se cvičil v manévrování a dělostřelbě, ale případně měl napadnout osamocená dánská válečná i dopravní námořní plavidla; nakonec z toho byla bezvýznamná záležitost, neboť oddíl osamocené lodě nepřítele nepotkal.

Situace se však změnila, když se v polovině března na moři východně od Rügenu, v Pomořanském zálivu, objevila dánská eskadra admirála Dockuma. Proto vrchní velitel pruského válečného námořnictva na Baltickém moři kapitán Jachmann rozhodl vyslat naproti této formaci průzkumný oddíl pod jeho velením, složený ze dvou fregat, který měl zjistit, v jaké síle tento nepřítel je a zda se nechystá vysadit armádní jednotky v okolí Swinemünde. Oddílu měly vyplout na pomoc dělové čluny pod velením kapitána A. von Montse ze stralsundské eskadry (kotvily v Greifswaldu).

V Jachmannově oddílu byly jen dřevěné paroplachetníky - 30dělová fregata ARCONA (vlajková) a 19dělová korveta NYMPHE (R. von Werner), které jediné v pruském válečném loďstvu měly dobře vycvičené posádky. Na NYMPHE bylo několik desítek námořníků převedených z NIOBE, která zatím stála mimo službu...  

V Kuhnově oddíle bylo šest dělových člunů, které jako vlajková loď vedl už nám známý ozbrojený kolesový paroplachetník (aviso) LORELEY (A. von Monts). Úkol: Zjistit síly nepřítele, ale bude-li v převaze, nepouštět se s ním do boje, avšak lze se pokusit dostat ho z moře blíže k pobřeží, pod kanóny dělových člunů, které se pokusí nalákat Dány do Greifwalského boddenu[1]. Pokud by se nepodařilo zvábit nepřítele do pasti, měla Jachmannova formace plout ke Swinemünde a dělové čluny zůstat v zálivu, pokud by se záměr dařil, měly Jachmanovy lodě nejprve markýrovat ústup, ale pak následovat nepřítele do Greifswaldského zálivu a podílet se na jeho obklíčení… Dalším úkolem zůstávalo kteroukoliv dánskou osamocenou loď zajmout či zničit.

Kapitán Monts měl rozkaz vyplout s šesti dělovými čluny z Griefswaldu[2] průlivu[3], to kdyby se nepřítel objevil na západní straně Rűgenu. 14. března brzy ráno, načež se u ostrova Greifswalder Oie jeho oddíl připojí k Jachmannově formaci, která ve stejnou dobu vypluje ze Swinemünde. Jiný oddíl dělových člunů stál daleko západně odtud, u severního ústí Stralsundského

Setkání formací Jachmann nadirigoval na poledne 17. března západně od ostrova Greifswalder Oie. Dodejme, že o plánu vědělo i velení pobřežního dělostřelectva u Greifswaldského boddenu i Swinemünde.

Jelikož bylo i dobré počasí, nic akci nenarušovalo. Dělové čluny pluly při pobřeží Rűgenu, na jehož pozadí na dálku zanikaly, a jejich velitelé vyhlíželi Jachmanův oddíl, jenž se měl objevit někde vpravo. Ten se však zpozdil – moře napravo a vzadu bylo prázdné… Proto šest dělových člunů s jachtou LORELEY, jež se držela vpravo - více k moři, zamířilo podle pobřeží ostrova Rügen k přístavu Sassnitz na poloostrově Jasmund - severovýchodním výběžku Rügenu. Shodou okolností totéž učinily, jenomže daleko vzadu, asi 10 námořních mil odtud, Jachmannovy ARCONA a NYMPHE…

Rügen (známá Rujána, ostatně do 14. století tu žili Slované) – největší německý ostrov, nebyl tehdy ještě tak vyhlášeným rekreačním místem, ale pruští, dánští, ruští a severští boháči jej už vyhledávali, protože měl (má) příjemné podnebí, půvabná velká jezera, malebné nízké kopce, úrodnou půdu s velkými poli zlatého obilí, bukovými lesy, starodávné, ale rozpadávající se pamětihodné mohyly a hradiště po předcích… a okolo 40 000 pohostinných obyvatel. Pobřeží ostrova o rozloze asi 970 km² je místy strmé a vysoké (až 122 m na severovýchodě) a vzniklo v něm dosti boddenů a zálivů. Jedním z nich je i záliv Proner, jehož severním břehem je právě pobřeží onoho rügenského poloostrova Jasmund. Ten nese nejvyšší vrch Rügenu - Pick (161 m), má nádhernou přírodní scenerii a mohutnou skalní stěnu (Stubbenkammer), z jejíhož vrcholku (128 m), z místa zvaného pak Königsstuhl, švédský král Karel XII. shlížel r. 1715 na námořní bitvu mezi svojí eskadrou a dánskou eskadrou. Z téhož místa tedy byla patrná i událost, k níž se právě jihovýchodně od poloostrova schylovalo.     

V jižní části zálivu Proner nechal Kühn dělovým člunům signalizovat, že mají zůstat na místě, protože LORELEY odplouvá hledat Jachmannovu dvojici. Načež se jachta vzdálila, a dělové čluny stanuly, Sassnitz[4] s výraznou věží známého kostela na dohled. 

Osamocená LORELEY plula k severoseverovýchodu, ale jelikož z jejího můstku bylo vidět jen prázdný obzor, východně od Jasmundu otočila a plula k jihu… Před Jachmannovým oddílem se objevila kolem poledne, severozápadně od Greifswalder Oie. LORELEY znovu otočila a připojila se k oddílu, načež všechny tři lodě pokračovaly k severu, pátrajíce po nepříteli. Zakrátko z nich spatřeno šest sloupků kouře, a bylo jisté, že se blíží dánská přesila… Jachmannovy lodě mohly uniknout, ovšem byl tu problém – jižně od Sassnitz stálo oněch šest čekajících pruských dělových člunů, jejichž posádky přes břehy Jasmundu nepřítele, připlouvajícího od severu, zatím neviděly. Tedy pokud by se nepřítel dostal mezi ně a Jachmanovou skupinu, hrozilo dělovým člunům zničení. Proto se Jachmann rozhodl přijmout boj, aby nepřítele od dělových člunů odlákal a umožnit jim tak uniknout.    

Ve 12.30 hod. bylo zřejmé, v jaké sestavě se nepřátelská eskadra blíží. Plula ve dvou kolonách – v levé (západní) byly řadová loď SKJOLD (64 děl - J. P. F. Wulf) a fregata TORDENSKJOLD (34 děl - C. M. Meinertz), za nimi ještě zásobovací loď, v pravé velká vlajková fregata SJAELLAND (42 děl - kontradmirál C. E. van Dockum, F. Paludan) a korvety THOR (12 děl - A. R. Hedemann) a HEIMDALLL (16 děl - S. Lund).

Prusové se vůči nepřátelské eskadře rozvinuli čelně a dále jí troufale pluli vstříc, bok po boku, ve frontálním útvaru: napravo vlajková ARCONA (29 děl - E. von Jachmann), uprostřed kolesový parník LORELEY (2 děla – A. von Monts), nalevo NYMPHE (17 děl – R. von Werner). Vcelku tedy měli Dánové 168 děl proti 48 dělům Prusů, nepočítáme-li ovšem 59 malých děl na dělových člunech, které stále čekaly u Sassnitz.

Ve 14.25 činila vzdálenost mezi nepřátelskými eskadrami jen necelé 2 míle (3500 m). Tehdy padly na Jachmannův rozkaz první rány z ARCONY, ale střely skončily v moři daleko od nepřítele. Dánové prozatím odpověděli jen z fregaty SJAELLAND, neboť jednak zadní lodě jejich eskadry nemohly přes přední pálit, jednak Dockum hodlal vést bitvu na co nejmenší vzdálenost od pruských lodí.

Prusové po 15 minutách boj obnovili a nyní pálili neustále. Jachmann vzápětí žádal, aby jeho lodě přešly do kýlové formace, což signalisté sice předali, jenomže jeho ARCONA se při zahájení boje obestřela výstřelovým dýmem natolik, že ani z NYMPHE, ani na LORELEY signály zprvu neviděli. Tudíž se obě lodě včas neotočily do kýlové brázdy vlajkové fregaty a pokračovaly přímo k nepříteli. Tak se dostaly na půl míle od SJAELLANDU (vpravo) a 70 kabelů od SKJOLDU (vlevo), ARCONA měla SKJOLD už jen 800 m přímo před přídí.

Dánská fregata

Tehdy se i dánské lodě rozestoupily, a k palbě se přidaly TORDENSKJOLD, SKJOLD a HEIMDALL, ale jelikož i ony vedly boj přes přídě, palba nebyla hustá, navíc postrádala přesnost. Když ale Dockum na vlajkové lodi SJAELLAND zpozoroval chybný manévr Prusů, velel své nejsilnější lodě - fregaty SKJOLD a SJAELLAND - stočit na kurs tápajících pruských plavidel a vysunul je vpřed, podle všeho s úmyslem dostat se za ARCONU, prorazit nepřátelskou frontu, za její zádí se otočit a zabránit slabší nepřátelské eskadře v ústupu respektive tak odříznout NYMPHE a LORELEY od vlajkové lodi. Jachmannově formaci hrozilo totální zničení – pokud by se je Dánům podařilo obklíčit, neměly by kam před drtivou přesilou uniknout.

V té chvíli však začali být Prusové úspěšní - na fregatě SJAELLAND byly patrné zásahy. Což nic neznamenalo, protože Dockum dál hnal svoji vlajkovou loď a SKJOLD plnou parou, klikatým kursem, aby tak mohla pálit předoboční děla, a mířil stále mezi ARCONU a LORELEY… 

Avšak naštěstí pro Prusy se Dánům záměr nezdařil - tehdy totiž došlo k mechanické závadě na kormidlovém zařízení SJAELLANDU, a loď se tak tak stačila vrátit na původní kurz ve své formaci, přičemž byla zasypána projektily Prusů. Tehdy ovšem Dánové spatřili daleko na pravoboku pruské dělové čluny …

Jakmile Jachmann rozpoznal nepřátelský úmysl, dal svým lodím signál „obrat všichni najednou“ a pak „následovat mě“, tedy k úniku ke Swinemünde, jihojihovýchodním směrem. Pruské lodě začaly obracet v pravý čas – ve vzdálenosti necelé míle od Dánů. A začalo pronásledování.

Pomalá kolesová jachta LORELEY však začala za Jachmannovými jednotkami zaostávat, proto se okolo 14 hod. vydala k Rügenu respektive ke Greifswaldské zátoce, aniž se ji některá z dánských lodí pokoušela stíhat. To už pruské dělové čluny opustily záliv Proner a pomalu směřovaly při pobřeží Rügenu zpět, tedy rovněž ke Greifswaldské zátoce.

Tehdy však se k nim od severoseverovýchodu blížil SJAELLAND, jehož posádka mezitím opravila škody, za ním SKJOLD a TORDENSKJOLD. Bylo jisté, že by si vlajková fregata Dánů s těmito šesti pruskými lodičkami poradila sama, ale ty se přesto začaly bránit. SJAELLAND pálil také, ale úspěšný nebyl, neboť dělovým člunům se podařilo dosáhnout mělčiny Greifswaldské zátoky. Tím pro ně boj skončil, neboť palba Dánů utichala… V boddenu už čekala LORELEY. Poslední výstřel směrem k zátoce zazněl v 17 hod., pak Dockumovy lodě zmizely na jihojihovýchodě, za pruskými fregatami…

Ano, únik dělových člunů a LORELEY byl možný jen proto, že Dánové se věnovali především stíhání lodí ARCONA a NYMPHE. Ty ale zatím šťastně minuly Greifswalder Oie a hnaly se ke Swinemünde, nicméně jejich pronásledování skončilo až po dvou hodinách, když se dostaly pod ochranu pobřežních baterií. Dánové potom otočili k severovýchodu a pluli pryč… Nato se ARCONA a NYMPHE znovu vzdálily od pobřeží a dopluly do základny, kde okolo 19. hodiny shodily kotvy.

Prusové zjišťovali škody; přestože Dánové vypálili na 1200 střel, až tak velké nebyly. ARCONA měla 3 mrtvé a 3 zraněné a byla zasažena jen 5x do trupu, 1x do paluby a střepiny poškodily děla, takeláž a plachtoví. NYMPHE měla 2 mrtvé a 5 zraněných a byla postižena 13 zásahy do trupu a 50 do plachtoví a takeláže. V Montsově oddílu byl na LORELEY zničen záchranný člun, jachta měla mrtvého a několik lehce zraněných, zatímco dělové čluny ztráty a škody neměly.

Prusové vypálili 282 střel – z toho 156 ARCONA, 84 NYMPHE, 22 LORELEY a 20 dělové čluny. Z dánských lodí byl nejvíce poškozen SJAELLAND, který mě i 3 mrtvé a 19 zraněných, méně utrpěl SKJOLD.

Příznačné je, že obě strany považovaly výsledek boje u Jasmundu za své vítězství, které oslavily, ba kpt. Jachmann dostal „za statečnost v boji s nepřítelem“ distinkce kontradmirála. Historikové však vesměs považují za vítěze Dány, neboť ti v této bitvě dokázali Prusy zahnat, ač jim škody a ztráty téměř nezpůsobili.

Vcelku však ani jedna ze stran nepředvedla vyspělé taktické umění. Prusové vymysleli a začali realizovat sice nadějnou, ale poměrně složitou akci ještě před tím, než se obeznámili se silami nepřítele, a také ponechání - po nedorozumění – šesti málo ozbrojených dělových člunů daleko od hlavních Jachmannových sil bylo důkazem špatně vedené akce. Nicméně Jachmannův statečný a zdařilý pokus odpoutat pozornost mnohem silnějšího nepřítele od oddílu dělových člunů svědčí o kapitánově talentu… Rovněž je třeba vzít v úvahu, že pruské lodě byly osazeny sice nadšeným, ale vesměs mladým, nezkušeným mužstvem, to si však v boji počínalo výtečně.

Naproti tomu Dánové nedokázali využít své převahy - nezdařil se jim pokus odříznout Prusům únikovou cestu ke Swinemünde a z oblasti boje nechali odplout jak LORELEY, tak pruské dělové čluny. Baltik sice ani pak ovládat nepřestali, ale jejich činnost byla statické.